Za to, že nás nebaví běhat na běžeckém páse, může pračlověk a naše geny, které jsou stále naprogramovány k lovu nebo útěku
Hank Davis, profesor psychologie na Universitě v Ontariu a autor knihy Caveman Logic (logika pračlověka) uvádí hlavní důvody, proč nás běh na běžeckém páse nebaví, nudí a neuspokojuje.
Obsah [skrýt]
Proč je běhání taková nuda až pruda
Přestože jsme dnes již „civilizovaní" a jídlo si kupujeme v supermarketech, jen ho strčit do mikrovlnky a bezmyšlenkovitě spást, a nemusíme si ho ulovit, nebo se naopak stát součástí potravinového řetězce šelem (tak mě napadá, že šelmy potravinového průmyslu už musí být pěkně přežrané, když jejich úlovky jsou stále více tučné), tak naše geny jsou stále naprogramovány jako v době kamenné.
V té době jsme měli minimálně dva velmi dobré důvody proč běhat: první, abychom si zajistili večeři, druhý, abychom se sami nestali večeří nějakého zvířete. Když běháme dnes, tak to děláme z jiných důvodů:
- utéct před útočníkem, ale to jen tehdy, když se ocitneme v místech s vysokou kriminalitou, nebo jsme nějakému útočníkovi zkřížili cestu
- dohnat ujíždějící dopravní prostředek – nejčastější důvod
- zlepšili si zdraví či fyzickou kondici
- zhubli a udrželi si váhu na stanovené hranici
Tyto důvody, s nimiž dnes jdeme do fitka, jsou příliš abstraktní a po jejich splnění nevidíme okamžitý výsledek, jako když jsme doběhli mamuta nebo utekli tygrovi šavlozubému, a sice – plný cemr, respektive holý život, ale život. Zatímco po jednom tréninku odběhnutém na běžeckém páse hned nezhubnete a na běžecký závod se nepřipravíte, než bude výsledek skutečně viditelný, bude to trvat měsíce. Chybí nám tedy pocit bezprostředního úspěchu, jako jsme po běhu (o život či pro jídlo) měli v době kamenné, což je v naší době, kdy jsme stále více zaměřeni na výsledky a úspěch, demotivující.
Aby běhání na páse nebyla nuda, stanovte si pro ně postupné cíle
Proto je třeba si klást postupné cíle, v případě běhání na běžeckém páse třeba jen pro ten jeden konkrétní trénink. Například: zkusím běžet 20 minut tempem 10 km/hodinu, abych si toto tempo zautomatizoval a přestal z něj mít obavu, nebo zapracuji na technice přirozeného běhu (to jde při běhu na páse velmi dobře, neboť pás vám odvaluje nohu dozadu a nikdy se s ní nedostanete před tělo.
Běh na běžeckém páse vám umožní to, čeho při běhání venku nejste většinou schopní, a sice se uvolnit, zbavit se obav, že o něco zakopnete, do něčeho vrazíte, skočí na vás pes… a tak se můžete zaměřit na signály svého těla, jestli dýcháte mělce, nosem, ústy, zda se snažíte držet tempo tím, že protáhnete krok nebo zvýšíte kadenci, našlapujete-li na špičku, na patu či na střed nohy, zda při běhu používáte správně ruce nebo s nimi šermujete, vytáčíte ramena či celý trup. To, že vědomě vygumujete ze svého vědomí okolní dění, působí dobře na psychiku a odbourává stres.
Běžte stále vpřed
A ještě jeden důležitý důvod pro nechuť běhat na běžeckém páse člověk má. Ten důvod je v tom, že v době kamenné člověk vždy běžel dopředu, pohyboval se po cestě stále dál a dál, byl v tom i symbol vývoje člověka jako druhu. Při běhu na páse má člověk pocit, že se sice usilovně snaží běžet dopředu, hnout se z místa, ale ať se snaží sebevíc, pořád je na stejném místě. Já jsem v jednu chvíli pocítil bezvýchodnost svého běhání i při běhání na dráze či nějakém přesně vytýčeném okruhu a musel jsem se vrátit k běhání v přírodě, prostě běžet odněkud někam, abych se i jako člověk (jako osobnost) hnul z místa a začal se vyvíjet po duchovní stránce. Prostě i když jsme duchovně jinde, než byl člověk doby kamenné, posunuli jsme se na vyšší myšlenkovou úroveň, některé aspekty našeho chování se nemění, neboť změnit genetickou výbavu není to samé, jako si koupit modernější mobil či počítač a nakrmit je novými informacemi.
Člověk v době kamenné, který musel mít při běhu stále oči na stopkách, který musel mít všechny smysly napjaté, aby mu neunikl žádný zvuk či pohyb, se neměl čas při běhu nudit. A nemyslete si, že i při běhání venku se dnes někteří nenudí a nehledají těžce motivaci pro svůj běh, jako většina lidí při běhání na páse. Nudí se i venku a těžko hledají důvod, proč běžet, když ten důvod je jim buď podsunut nebo vnucen. Prostě pro vše, co člověk v životě dělá, musí mít důvod, který cítí jako životně důležitý, vždyť proč jinak by to dělal. Jakmile najdete pro své běhání životně důležitý důvod, bude vám naprosto jedno, jaké je venku počasí, jestli máte na běhání čas, jestli běháte venku či ve fitku, prostě půjdete běhat.
Vložit komentář
... Běhám pro ten úžasný pocit,požitek momentě v běhu...Bez cíle, bez další motivace snad pro odpoutání od mé reality života... Únik...Od všeho k sobě...Miluji ten čas... Být v sobě v běhu života...
Mému tatinkovi vždy táhlo na cemr.Jinak na pásu se snažím zkoušet měnit chvíli 10km za hodinu,11 se snažím též vydržet,ale uběhnout 8km,to je nadlidský výkon.Daleko víc se dusim a hlavně,než uběhnu 100m,to je věčnost.Oči naobrazovce,nuda,otrava,ale když je moc sněhu,musím to vydržet.Díky za nové nápady a informace.
"plný cemr"? Nemáte na mysli spíše plné břicho, než záda?
Martino, je vidět, že jsi mladší ročník a nežila jsi v době kamenné, neboť bys věděla, že v ní rčení: Plný cemr, znamenalo plný břich :)
