Škorpilova škola běhu – radí, jak se dostat z lehu
Pojednání o tom, že existují i takové knihy, které nepatří ani tak do knihovny, jako spíš úplně někam jinam...:-)
Tento článek vyšel na Běžecké škole 10.12.2014
Na tuhle knížku jsem se těšil od chvíle, kdy Miloš oznámil, že už to nebude dlouho trvat a spatří světlo světa. (Ta kniha – ne Miloš:-)). Knížky mám rád, Miloše taky, takže vnímavým lidičkám je jistě už teď jasné, že moje následující hodnocení Milošovy knihy asi nejspíš nebude nestranné, nicméně budu se snažit, abych panu řediteli jako ve správné škole příliš „nenadržoval“. Jak račte chápat, jako žák totiž nemůžu být moc kritický, protože bych si u pana ředitele mohl vykoledovat v lepším případě ředitelskou důtku, v horším případě povinnou účast na nějakém ultramaratonu, což si zatím nemůžu dovolit, protože jak jsem se dočetl právě ve Škorpilově škole běhu, k ultramaratonu bych se v ideálním případě měl „proběhávat" delší dobu, a ne s ním začít po dvouletém běhání, navíc přerušeném nucenou pětiměsíční pauzou způsobenou únavovou zlomeninou paty, jako v mém případě. A neopravňuje mě k tomu ani půlmaraton za 1 h:33 min, a snad ani 116 natočených kilometrů na letošní Františkolázeňské 24hodinovce. Byla by to zkrátka příliš velká zátěž pro pohybový aparát...
Ale 24hodinovka přece už JE ultra – tak jak to vlastně je? Na tohle, a na spoustu jiných věcí vám odpoví právě tahle kniha. Dozvíte se informace a rady, které obrazně i prakticky začínají u správného zavazování šňůrek běžeckých bot, pokračují přes běžecký styl, abecedu, běžecký rok, trénink, regeneraci, výživu, zranění, přípravu na závod, běžecké hříchy a prohřešky, tréninkové plány... Kdybych tady měl všechna témata vyjmenovávat, tak by to vydalo na samostatnou knížku, a ta už tady přece je:-).
Na titulu na sebe kniha prozrazuje, že autor v ní radí, jak BĚHAT a ŽÍT lépe. Přiznám se, že nejvíce jsem se těšil právě na to, jak budou rady o tom, jak ŽÍT lépe, korespondovat s tím, jak život vnímám já sám a jak se ho snažím žít a naplňovat. Miloš „nezklamal" ani v tomto ohledu, o čemž jsem ani na vteřinu nezapochyboval. Dokud knížku neotevřete a nezačtete se do jejích stránek, tak byste si mohli myslet, že tahle kniha je jakási učebnice běhu se záměrem naučit vás vy(škor)pilovat váš běžecký styl a všechny ty běžecké potřebnosti, stravu, návyky, došlapy, časy, výkony... To je ale omyl.
Ano, tohle všechno vás sice kniha opravdu naučí, ale ona vám dá ještě mnohem víc. To „víc" už překračuje hranice běhu a já osobně ji nevnímám jen jako pouhou učebnici. Milošova kniha je totiž psaná úplně jiným stylem. Kdo zná Milošovy články, tak ví, o čem píšu. Přestože jsou jeho texty plné faktů, praktických poznatků a zákonitostí, jsou zároveň čtivé a protkané nadhledem, osobitým humorem, ale hlavně životní zkušeností, která je jednoduše řečeno k nezaplacení. Líbí se mi také, že Miloš nikomu nic nevnucuje – jen se snaží dobře poradit i s vědomím toho, že ne vše musí nutně vyhovovat každému. Z knihy vyzařuje Milošova touha všechny svoje získané dlouholeté zkušenosti v nezkreslené podobě předat všem nadšeným kondičním běžcům i závoďákům, chodcům a obecně lidem, kteří se rádi hýbají, a to i přesto, že moc dobře ví, jak sám píše, že:
„Nejcennější zkušenost je vaše vlastní zkušenost. Nikdo nemůže znát sebe a reakce vašeho těla na nejrůznější podněty lépe než vy sami. Předaná zkušenost vám může být dobrým vodítkem, ale nikdy nenahradí to, co sami o sobě zjistíte...“
Myslím, že nikdo nepochybuje o tom, že tohle může napsat jen člověk, který to má v hlavě srovnané.
Z knihy je znát Milošovo neúnavné snažení pomáhat, předávat zkušenosti, povzbuzovat v běžeckých krůčcích i v tom úplně prvním běžeckém kroku, který je potřeba – totiž zvednout zadek. Mezi řádky cítím, že největší radost bude mít z toho, když kolem něj i kolem nás všech budou přibývat pozitivně naladění běžci, kteří budou spokojení nejen se svým během, ale také s životem a životním stylem, který vedou.
Kniha je ucelená, sestavená promyšleně – má hlavu i patu, přirozenou posloupnost – dobře se v ní hledá konkrétní problém a doporučení, jak z něj ven. Líbí se mi, a nezmění to ani fakt, že tiskařský šotek tu a tam přehodil nějaké to písmenko nebo provedl nějakou jinou tiskařskou lumpárnu. Dokonce Miloše trochu podezřívám z toho, že tiskařského šotka nechal páchat drobné lumpárny ve své knize záměrně, aby umocnil fakt, že ani v životě není až tak důležitá forma, ale obsah.
A jak jsem to myslel v úvodu s tím, že existují i takové knihy, které nepatří ani tak do knihovny, jako spíš úplně někam jinam? Hned vysvětlím. Myslím si, že Škorpilova škola běhu je přesně ta knížka, která nepatří na „čestné místo" ve vaší knihovně, ale kamkoliv jinam, kde ji budete mít stále po ruce, pořád blízko, kdykoliv k nahlédnutí. Představuju si, že je ošuntělá, ochňapaná.... Zkrátka, že je na ní vidět, jak moc často je brána do ruky, a že slouží svému účelu, pro který byla napsána – radit, jak běhat a žít lépe.
Škorpilovu knihu běhu vydalo nakladatelství Mladá fronta. Knihu dostanete v kterémkoliv knihkupectví. Objednat si jí můžete též v e-shopu Běžecké školy
Vložit komentář
Skvělá kniha – rozběhala mne. Než jsem si jí přečetl, vůbec jsem netušil, že začnu běhat...
Knihu už mám a behám každý deň pomalšie a pomalšie..
Děkuji za odpověď. :-)
Trošku jsem tušil, že to tak nějak bude, ale nedalo mně to se radši nezeptat.
Dobrý den,
to by mne taky zajímalo......ještě než si ji koupím :-)
Děkuji.
Dobrý den,
prosím Vás, jaký je rozdíl mezi knihami Škorpilova škola "běhu" a "běhání"? V různých eshopech existují různé varianty i s rozdílným počtem stran, ale zdá se, že stejným rokem vydání 2014. Někde udávají 220 str. jinde 296 str. Existují 2 verze knihy nebo toto je nějaké nové (přepracované) vydání již dříve vydané knihy?
Tondo a ostatní, žádný. Oficiální název knihy je Škorpilova kniha běhu, ten zmatek v názvu zavinil tiskařský šotek při prvním oznámení, že se tato kniha připravuje. e-shopy si zadaly do nabídky, ale už neopravily, když kniha skutečně vyšla. Takže, pokud v některém e-shopu objednáte Škorpilovu knihu běhání, stejně k vám doběhne Škorpilova škola běhu.
