Života běh není vždycky k popukání, aneb co všechno dělá a komu pomáhá Hospic Sv. Jiří pro který poběžíme Františkolázeňskou 24hodinovku
Články, v nichž neteče krev, nejde o život, kde se nejí, nedrží diety, neřeší životní průšvihy celebrit... se netěší takové čtenářské pozornosti jako ty, které výše uvedené zevrubně řeší. Tak snad si tenhle, v němž půjde opravdu o život, vaši čtenářskou pozornost vyslouží.
Tento článek vyšel na Běžecké škole 24.10.2014
S Danou jsme přijali pozvání do Hospice Sv. Jiří. Původně jsme byli pozváni na Den otevřených dveří, ale protože v den, kdy probíhal, jsme nebyli v Chebu, požádal jsem o soukromou audienci a popravdě jsem se hodně divil.
Ukázalo se, že moje představa o tom, co Hospic Sv. Jiří dělá, co všechno se během jeho „běžné" práce na něj může navalit, je naprosto zkreslená a nejspíš je tomu tak u většiny obyvatel České republiky, kteří, tak jako jsem si to myslel dosud já, si myslí, že lidé z hospice „jen" pomáhají umírajícím resp. jejich nejbližším, když přijde čas umírání.
Už to samo o sobě by byla velmi záslužná činnost, která si zaslouží podporu široké veřejnosti, protože kdo ví, kdy to doběhne i nás, tím spíše, když člověk sleduje statistiky, které vypovídají, jak čím dál tím mladší lidé jsou ohrožováni smrtelnými civilizačními chorobami.
Chybějící zákony
Dostalo se i na případ umírající matky s dětmi, která neměla nejlepší vztahy se svými příbuznými. Co bude s dětmi, kdo se o ně postará, až maminka umře. Řeknete si možná, že tohle není záležitost hospice, že to je starost jiných. Chyba lávky, i narovnávání vztahů je práce hospice, minimálně toho, který Běžecká škola podporuje (Hospic Sv. Jiří) a pro nějž poběžíme Františkolázeňskou 24hodinovku a nejen ji, ale i všechny akce, jejichž prostřednictvím chceme pomáhat těm, co pomáhají.
Ale abych se vrátil k té umírající matce a jejím dětem, respektive k narovnání pošramocených rodinných vztahů, které mohou bránit umírajícímu, aby odešel ze světa klidně a pokojně. Lidé z hospice se spojili s jednou z příbuzných, a s jejich pomocí se podařilo obnovit vztah s umírající natolik, že děti nakonec nemusely do dětského domova.
Nebo si vezměte případ, kdy umře novorozeně a matka si vyčítá, že v nejdůležitějším úkolu svého života selhala. Přitom příčinou mohl být třeba i neutěšený rodinný/osobní život, vždyť na to, aby se dítě narodilo, musí být vždycky dva (pomineme-li umělé oplodnění). I v takovýchto chvílích se obrací lidé na lidi z hospice.
Na takové situace ovšem zákony nemyslí, opět nás všechny předběhla civilizace, protože s podobnými problémy se dosud nedokážou vypořádat ani např. v sousedním Německu, kde by člověk řekl, že jsou v otázkách sociální pomoci mnohem dál než my.
Když jsem napsal, že nás předběhla civilizace, měl jsem tím zejména na mysli, to, že od nepaměti bylo zvykem, že se o své potřebné, starší, umírající postaral kmen, pak rod, v modernější době rodina. Ještě na začátku minulého století bylo zvykem, že rodiny žily pohromadě. Rodiče se starali o děti, pak vnoučata, a když už nemohli, tito jim to vrátili, nebyl to problém, neboť žili pohromadě, nebo blízko sebe.
Současný svět se stal světem samotářů, v rodinách to vypadá, že už každé dítě má svůj pokoj, že by žilo pohromadě několik generací, to už jsou jen výjimky. Bohužel ale tohle roztržení přišlo tak rychle, že je nikdo neřešil, tím méně zákonodárci, když je tolik jiných „důležitějších" problémů, tedy jen do chvíle, než nás umírání dostihne. Nemusí nutně nás samotné, ale někoho z našich nejbližších, a jako na potvoru sociální vazby neexistují nebo jsou značně narušeny. Tak zkusíme hospic, třeba tam budou vědět, co si s tím počít? Jak vidíte, toho, kde všude Hospic Sv. Jiří pomáhá, je mnohem více, než by člověka vůbec napadlo.
Jak můžete pomoci – bazárek
Nejjednodušší je poslat finanční příspěvek na Běžný transparentní účet Hospice č. 2000 653 844 / 2010 (Fio Banka), ale to nemusí být vždy možné a lidé, kteří by rádi pomohli, na to prostě nemají prostředky. I na to Hospic Sv. Jiří myslel, takže pomoci můžete i tím, že přinesete oblečení, které již nenosíte, knížky, či cokoliv, co by mohl ještě někdo potřebovat a vy naopak můžete postrádat.
Hospic Sv. Jiří půjčuje i kompenzační prostředky
Činnost Hospice Sv. Jiří je bez hranic
Co nás také při naší návštěvě zaujalo a za sebe mohu říci, že mě doslova nadchlo, bylo i to, že dne otevřených dveří se zúčastnil i karlovarský rabín, který nabídl duchovní pomoc pro lidi židovského vyznání.
„Pomáháme těm, kteří si naši a tím i vaši pomoc nejvíce zaslouží“, napadlo mě, když jsme s Danou opouštěli prostory Hospice. A vy už teď víte zase něco více o těch, pro něž poběžíme při Františkolázeňské 24hodinovce pro Hospic Sv. Jiří, při Novoročním výběhu a všech dalších akcích Pomáhej během, pořádaných Běžeckou školou.
Vložit komentář
