Proč jsou keňstí běžci tak dobří? Protože běhají a vůbec nic nemají
Kdo by chtěl běhat jako Keňan? Co vězí za úspěchy keňských běžců? Odpověď na první otázku je prostá: všichni, tedy kromě ostatních afrických běžců, kteří jsou jim více než rovnocennými soupeři. Odpověď na druhou otázku je též jednoduchá: pohyb, pohyb po celý den, každý den.
Tento článek vyšel na Běžecké škole 29.8.2014
Obsah [skrýt]
Příprava keňských běžců probíhá v tréninkovém centru ve stodesetitisícovém městě Eldorette, které se nachází 300 km severozápadně od Nairobi, téměř na rovníku, v nadmořské výšce 2000 m. Počasí je prakticky stálé po celý rok. Průměrná teplota je 23 – 25 °C, v noci je vzhledem k přítomnosti hor chladněji, ale příjemně. Slunce vychází každý den v 7 hod. a zapadá v 19 hod. Téměř zde neprší, období dešťů je jen od dubna do června. Pásmo lesů je až do výšky 3000 m n. m. Není zde žádný průmysl, vzduch je absolutně čistý. Veškerá strava je z místních zdrojů (krávy, kuřata, ovce, ovoce a zelenina).
Většina obyvatelstva (hlavně v okrajových částech) žije ve velké chudobě. Blízko Eldorette je však elitní oblast s rezidencemi slavných běžců. Úspěšní atleti žijí v krásných chatách, vrcholoví atleti mají dvou až třípodlažní domy a Moses Tanui a Tegla Larupe (extratřídní maratonci) si staví paláce.
Tréninkové podmínky
Panuje všeobecný názor, že Keňané začínají běhat prakticky dříve než chodit a již ve věku 6 – 7 let běhají 12 – 15 km cestou do školy. Ve skutečnosti se věk, kdy začínají běhat, výrazně liší. Je jen několik případů, kdy keňští atleti porazili světovou špičku v 17 – 18 letech, ale je také mnoho případů, kdy začali v tomto věku teprve běhat.
Velmi často se tréninkové skupiny vytvářejí na základě rodinné tradice. Nejlepší tréninkový kemp otevřela „Fila" několik km od Eldorette. Tréninková trať (dlouhá 16 km v nadmořské výšce 2000 – 2500 m) začíná od brány kempu. Dvakrát týdně všichni atleti z kempu běhají celou trať tam a zpět, tzn. 32 km. Předtím běžci provádějí speciální komplex strečinkových cvičení. Povrch je kvalitní (obdoba škváry). Je dobrý zvláště brzy po dešti, udržuje všechny výhody přírodního povrchu, které předcházejí zranění.
Průkopníci keňské atletiky:
Kip Keino
Běžecká legenda, držitel 2 zlatých, 1 stříbrné a 1 bronzové medaile z OH v Mexiku a Mnichově, prezident Národního olympijského výboru a organizátor důležitých charitativních programů. Založil sirotčinec pro více než 70 dětí a v roce 1999 otevřel školu pro 200 dětí. V sirotčinci jsou 2 – 3 lůžkové pokoje se sprchou a toaletou, knihovna a videopůjčovna. Je zde fitness centrum, basketbalové hřiště a sauna. Mají zde 9 zcela vybavených závodních drah v délce 4 – 8 km s různým profilem a s umělými překážkami. Tratě využívají pro trénink a závody i keňští atleti, neboť je dobře připraví pro krosové závody v Evropě.
John Velzian
Jeden ze zakladatelů celé africké atletiky. Do Keni přišel z Anglie v r. 1959 ve věku 30 let. V této době zde nebyla žádná atletika. Pět let poté jeho zásluhou získal první keňský běžec bronzovou medaili na OH v Tokiu a za 4 roky v Mexiku Keňané úspěch zopakovali, což se nikdy předtím nepodařilo. Podle Velziana mezi nejdůležitější faktory úspěšnosti keňských běžců patří: genetické předpoklady, tréninková píle, disciplína, motivace, skupinový trénink a přírodní strava.
Rezervy v tréninku keňských běžců
Prakticky neexistují kvalifikovaní trenéři. Vláda nemá prostředky na jejich financování. Zpravidla to jsou „závodící trenéři“, kteří využívají vlastních zkušeností. Patří mezi ně např. M. Tanui a M. Kiptanui. Trénink v těchto skupinách je proto založen na potřebách svého vedoucího, což vždy nevyhovuje mladým atletům. V současné době se situace pozvolna mění. Manažeři velkých tréninkových skupin keňských běžců začínají platit především zahraniční trenéry pracující s jejich atlety.
Velmi často si někteří běžci dlouho nemohou vybrat „svou trať" a dosahují relativně nízkých výkonů (vzhledem ke keňskému standardu), dokud si definitivně nenajdou optimální specializaci. Plánování a kontrola tréninkového procesu prakticky neexistuje.
Článek vyšel v časopise Běžecký svět, který jsem vydával společně s Janem Šourkem v letech 2002 – 2004, a byl mým prvním pokusem, jak hobby a výkonnostním běžcům přinést informace z oblasti běhu, které jinde nenajdou. Autorem je Vadim Zelichenok (Rusko)
Vložit komentář
Behej jako cesky zajic! 18 bezcu Kenanu riskovalo neucast na olimpiade v Riu. 50 spickovych kenskych bezcu si chodili k lekarnikovi pro EPO. "Stedrost prirody" se jmenuje Eritropoietina, Zdroj Lastampa.it-sport
kdybychom se v Evrope museli jeste pred sto lety zivit jenom lovem, asi by to na zavodech vypadalo jinak :-)
