Pohyb má člověku od stresu pomáhat a ne naopak. Třicátý první tip Běžecké školy pro váš lepší života běh
Tuzemský běžecký guru Miloš Škorpil patří mezi největší propagátory přirozeného pohybu u nás. Věří, že běh a chůze dokážou opravdové zázraky.
Tento článek vyšel na Běžecké škole 23.4.2014
Co vás vedlo k založení Běžecké školy?
K založení Běžecké školy mě přivedla touha popularizovat běh, běhání, zdravý životní styl, po svém. Tak, jak já cítím, o čem to je, tedy zejména o člověku, o člověku, který má své sny, své touhy, mezi něž patří třeba i touha začít běhat, začít žít zdravě, ale jemuž chybí informace takového typu, aby jim byl schopný nejen porozumět, ale aby podle nich mohl začít běhat a žít zdravě. Informace, které by mu pomohly nejen při prvních krocích, ale které by mu pomohly vydržet, aby se toto vše stalo součástí jeho života. Protože zdravý životní styl není o dietách, ale právě o stylu života. Pokud jde o běh a běhání, tak je to také o přirozeném běžeckém stylu a o tom vědět, jak začít běhat, aby mě běh „lapil" a už nikdy nepustil
Měl jste rád sport odmala?
Měl. Popravdě jsem to však nebral až tak jako sport, že bych se honil za nějakými cíli, toužil být vítěz. Sport a sportování jsem už jako malý bral spíš jako hru, jako součást svého života, jako způsob vyjádření toho, co miluju – pohyb.
Kdy se stalo to, že se koníček stal zaměstnáním?
Tak v pravém slova smyslu to stále ještě není zaměstnání. Ano, založil jsem Běžeckou školu, ale jak s oblibou říkám, jako svůj „důchod“, tedy jako pojistku pro čas, až budu v důchodu (což bude za tři roky). V té době by měla mít Běžecká škola už takovou formu, aby plně uživila mě, mou ženu a lidi, kteří mají stejné ideály jako my a sice: pomáhat těm, kteří se chtějí naučit běhat, běhat správně, kteří vyznávají zdravý životní styl, ale pořád jim to nejde, najít jejich způsob, jejich cestu, po níž když se vydají, se to naučí. Takže abych odpověděl na otázku, zatím je to stále koníček a věřím, že tomu tak zůstane stále, koníček, který mi pomáhá plnit mé sny, a věřím, že jej nikdy nebudu považovat za zaměstnání, i když se jím živím.
Běh i chůze jsou přirozené pohyby. Můžeme ale oboje provozovat špatně a nějak si ublížit?
Máte pravdu, běh i chůze jsou naprosto přirozené pohyby, bohužel přílišné sedění nás je odnaučilo dělat automaticky správně, takže ano, můžeme je provádět i chybně a tím si přivodit zranění.
Jaké jsou nejčastější chyby, kterých se při běhu dopouštíme?
Jsou to v podstatě dvě chyby. První je dána špatným stylem běhu – jeho provedením a druhá má příčinu v tom, že se člověk snaží běhat příliš rychle.
Mnoho lidí si stěžuje, že je z běhu bolí klouby. Jak se těmito problémy bojovat?
Příčina bolestí kloubů je dána špatným běžeckým stylem. Většina lidí skutečně neběhá, ale skáče, to samozřejmě enormně zatěžuje klouby. Druhá vychází z přetěžování, ale jiného charakteru, a sice z toho, že si člověk neuvědomuje, že i klouby jsou „živé“, nejsou zformovány ve své podobě jednou provždy. Že když se nehýbeme, tak v těle neproudí krev, která k nim přivádí živiny (stavební kameny), z nichž tělo vyrábí kloubní mazivo (kolagen). Neuvědomují si, že na klouby jsou připojeny vazy, ty jsou zase součástí svalů, a že toto vše tvoří celek, který pak vytváří pohyb. Jinými slovy, když začneme běhat, musíme začít nejdřív chůzí a až když posílíme vazy, svaly, klouby, ale i kosti, posílíme kardiovaskulární systém, dýchací orgány, můžeme se pustit do skutečného běhu. Chce to zkrátka čas, ale co v životě ne. Tenhle čas je ale jen náš, tak bychom se neměli bránit si jej dopřát.
V čem jsou podle vás největší výhody běhání na rozdíl od jiných sportů?
Výhodou běhání (ale zrovna tak chození) je, že můžete běhat prakticky všude, kde jste. Nepotřebujete k tomu žádné speciální prostory. Prostě se obléknete, obujete, vyjdete před byt, před dům a běžíte. Když si vymezíte na běh půlhodinu či hodinu, můžete se mu věnovat celou dobu, nemusíte k tomu připočítávat čas na cestu. Běhat můžete sami, nepotřebujete k tomu shánět partnera či partnerku. Běh vám dokonce může čas, který mu věnujete, vrátit. Běh je časem, kdy jste naprosto svobodní a volní, věnujete se jen sobě, uvolníte se, z hlavy se vám odplaví všechny starosti a v ten okamžik se často dostaví řešení problému, s nímž si už drahný čas lámete hlavu. Přiběhnete domů, osprchujete se, obléknete se a zbývá už jen, abyste to, nač jste při běhu přišli, zrealizovali. Už na tím nemusíte sedět další hodiny. Je vymalováno.
Letos oslavíte šedesátiny, pomáhá vám pohyb držet se stále v kondici?
Řekl bych, že ano, ale nemám to postaveno tak, že když se zrovna cíleně nehýbu, že je to špatně. Pohyb je natolik pevnou součástí života, že si bez něj život neumím představit, ale na druhou stranu se do něj nemusím nutit. Mám za to, že takto by to měl pojímat každý, neboť pohyb by měl sloužit člověku k odreagování se od běžných životních stresů a další stres by mu neměl do života vnášet.
Účastníte se stále maratonů a vytrvalostních závodů?
Účastním, i když většinou běžím na pohodu, nemám za cíl nějaký konkrétní výkon, ale prostě se tím jen bavím. Proto taky jezdím moc rád na tyto běhy do Alp, kde kromě sportovního zážitku člověk vidí kolem sebe nádhernou přírodu. Takže často při běhu zastavím, vytáhnu foťák, tu krásu si vyfotím a běžím dál.
Věnujete se také výživovému poradenství. V čem se ve stravování dělá v posledních letech nejčastější chyba?
Řekl bych, že největší chybou ve stravování je to, že se jím lidé tolik zabývají, bez toho, aby si uvědomovali příčinnou souvislost mezi příjmem a výdejem energie. To je podle mě největší chyba. A pak diety. Diety uznávám jen u lidí nemocných, neboť i jídlo je lékem, někomu jeho zdravotní problémy nedovolují něco jíst, to je v pořádku, ale diety na hubnutí jsou naprosto zcestné. Jen si vezměte, kolik zaručených diet se už našlo, kolik jich lidé absolvovali a výsledkem je stále se zvyšující počet lidí ohrožených nadváhou, obezitou, cukrovkou. Já lidem doporučím jíst, na co mají chuť, v přiměřeném množství a k tomu pohyb. Když tohle splní, výsledkem je naprosto přirozená úprava váhy a radost ze života.
Změn jídelníčku, tak aby byl opravdu zdravý, se většina z nás bojí. Je tato změna vždy nepříjemná?
Není! Viz odpověď výše. Lidé se ani tak nebojí samotné změny jídelníčku, ale spíše těch „strašáků“, které na ně koukají ze všech stran, když nebudou dělat to či ono, jíst to nebo tamto. To vše vede k tomu, že si člověk přestává věřit, věří tomu, co má nejvíce na očích, přitom sebe má nejvíce na očích, sobě mi měl věřit, svým přirozeným instinktům a naučit se je poslouchat. Běh, chůze, čas strávený v přírodě jsou právě ty nástroje, které pomůžou člověku najít cestu k sobě, začít si opět věřit a řídit se tím, co mu říká jeho tělo.
Co si myslíte o dietách?
Život a stravování není o dietách, je to o rozhodnutí změnit svůj životní styl, vzbouřit se proti obecně zavedeným zvyklostem, které jak vidno nefungují a učinit rozhodnutí, že tohle je na už navždycky! Diety nefungují a nemohou fungovat z jednoduchého důvodu a sice proto, že dieta znamená něco časově omezeného, co mi může pomoci upravit váhu, ale nikdy mi nepomůže si tu váhu udržet. Zkrátka proto, že až s ní skončím, vrátím se ke svým starým zvyklostem a bum! Kila jsou zpět a s nimi i pár navíc.
Po zimě je potřeba dostat tělo opět do kondice. Jak nejlépe začít?
Omlouvám se, ale tahle otázka mě rozesmála. Proč by si neměl člověk držet kondici stále, je to mnohem jednodušší, než se ji snažit každé jaro získat zpět. A víte proč? Protože za půl roku už vaše tělo vůbec neví, co dělalo před tím půl rokem, kde bylo. Začínáte od nuly. Tedy kdyby člověk začínal od nuly, bylo by to ještě fajn, ale on je na tom hůř než rok před tím, tím pádem je začátek návratu do kondice rok od roku těžší. Ale dobře, poradím vám, jak začít, ale vy mi slibte, že už nepřestanete.
Tak předně si řekněte: „Ode dneška už je to navždycky, nechci začínat pořád znovu a znovu!" a pak začněte tak, že se oblékne a obujete, zavřete zvenku dveře svého bytu a vyjdete. Raději začneme „indiánskou chůzí“, což je kombinace vycházkové a rychlé chůze. Začneme tak, že půjdeme 26 minut, přičemž budeme střídat 2 minuty vycházkové chůze s 2 minutami chůze rychlé. Budeme chodit ob den. Vždy po odejití tří tréninkových dnů si přidáme 2 minuty vycházkové chůze a 2 minuty rychlé chůze. Takto dojdeme po osmi týdnech až k tomu, že nám náš trénink zabere hodinu chození, třikrát týdně, respektive obden. Až absolvujeme osmý týden chození, vrátíme se na 26 minut s tím, že teď už budeme 2 minuty rychle chodit a 2 minuty pomalu poběžíme a zase si budeme po třech trénincích přidávat po dvou minutách pomalého běhu a 2 minutách rychlé chůze. Za čtyři měsíce se tak dostanete k tomu, že vaše tělo bude připravené na běhání. Vaše váha půjde dolů, bude se vám lépe spát, budete klidnější, pleť budete mít čistší, život pro vás bude mnohem veselejší, takže žádný důvod k tomu, abyste toho právě teď nechala a za osm měsíců začínala zase od začátku.
Před dvěma lety jste se oženil, prý se i na Vaší svatbě běhalo?
Jo, jo, běhalo! Běhal dokonce i pan farář Petr Hruška a většina svatebčanů. Taky to je zapsáno v České knize rekordů jako nejpočetnější úprk svatebčanů ze svatby.
Držíte rekord také v běhu do schodů, podařilo se vám už zdolat na schodech výšku nejvyšší hory světa, jak jste se o to před pár lety pokusil?
No tenhle pokus mi dal pořádně zabrat. Zkoušel jsem to v Pelhřimově celkem čtyřikrát, než se mi to podařilo. Vtip byl v tom, že se nejednalo o ledajaké schody, ty by ale taky stačily, ale o schody v kostele sv. Bartoloměje. Když jsem je viděl poprvé, bylo to těsně před prvním pokusem, tak jsem si říkal, že jsem pěknej šílenec, ale přeci nebudu srab. V pokusu šlo o to, vystoupat po 220 schodech vzhůru, a taky pak je sejít dolů a to tolikrát, až celkově nastoupám výšku 8 848 metrů, tedy tolik, co měří Mount Everest. Výška od prvního schodu po ochoz, kam jsem stoupal je, 30 metrů, takže jsem si to musel dát 295x nahoru i dolů. Jen pro přesnost, těch schodů tak bylo 43 660. Nakonec se mi to podařilo zvládnout za 21 hodin a 20 minut. A jsem rád, že už to mám splněno.
Několikrát jste přeběhl republiku, stíháte se při tak náročných výkonech dívat kolem? Jak na Vás různé kouty naší malé země zapůsobily?
Českou republiku jsem přeběhl jednou, z Hodonína do Aše, třikrát jsem ji oběh a jednou přejel na koloběžce. Ty výkony jsou sice náročné, ale neběžím při nich tak rychle, abych se nestačil kolem sebe dívat. Ostatně i kvůli tomu se na tyto „výlety – výběhy" vydávám. Jak na mě různé kouty České republiky působily? Řeknu to asi takhle, Českou republiku miluju, neznám krásnější zem, všude, kde jsem po ní běžel, se mi líbilo. Jsou samozřejmě místa, kde ruka člověka řádila víc, než by měla, ale příroda, ta vše vyváží. Takže abych to zakončil, všechny kouty České republiky, jimiž jsem proběhl, na mě zapůsobily velkolepě.
V létě Vás čeká běh ze Santiaga de Compostela do Prahy, proč právě Santiago a jak bude celá trasa dlouhá a náročná?
Pokud jde o tuto otázku, tak je pravda, že jsem v sobě dlouho nosil tuhle myšlenku. Lákala mě ta cesta, po níž prošli mnozí, hledajíce sami sebe. Faktem je, že já už sama sebe našel, takže je zbytečné, abych se vydal hledat na cestě ze Santiaga de Compostela do Prahy. Možná někdy v budoucnosti na mě tahle cesta ještě čeká, teď však cítím, že mě víc potřebují lidí doma, i proto jsem všechny své pokusy – běhy napříč či okolo České republiky – dělal u nás doma, abych lidem ukázal, jak je u nás krásně a že pokud neobjeví krásu života sami v sobě, v zemi, kde se narodili, kde žijí, tak ji neobjeví v její veškeré kráse nikde jinde na světě.
Otázky pokládala: Terezie Benoni
Vložit komentář
Super clanek!
