Veganství a běhání, druhé volné pokračování možná i nekonečného psaní o zdravém běhání
S článkem jsem vyčkával, až jak dopadne Sportisimo půlmaraton Praha 2014. Dopadl výborně. Uvážlivé tempo mě doneslo do cíle v čase 1:23:53. A teď vyvstává jedna z opakujících se otázek, co dostávám. Běžel bych jinak jako masožravec? Rychleji, pomaleji? Nevím. Nevím ani, kolik bylo z těch 208 běžců přede mnou veganů. Možná žádný. Důležité ale je, že to jde. Loni jsem byl jako začínající vegan o 11 minut horší. Trénuji stále stejně a změny k lepšímu rozhodně pociťuji. Jsem sportovec amatér, ale podíváme-li se do sekce profesionálů, je vidět, že forma se změnou jídelníčku jde opravdu nahoru.
Všem běžcům jistě známý ultraman Ritch Roll, hamburgerový král, co se ve čtyřiceti letech probudil a přešel na změnu životního stylu, se stal veganem a předvedl něco neskutečného. V podstatě už v každém sportu je soucitný zástupce z řad veganů. A v tom je i jasný důkaz, že i s veganskou stravou si je schopen každý sportovec vymodelovat svoje tělo pro daný sport. Jsi hubený, nejsi nemocný, máš ještě sílu? I takové otázky dostávám. Hubený? Rozhodně ne, ale dnes je přirozenější muž „v osmém měsíci těhotenství" než štíhlé tělo. Jak jsem zmínil, pro každý sport je dobré mít tolik svalové hmoty, kolik je potřeba. Avšak ani to nebrání dělat jakýkoli sport na veganské stravě. Například nejsilnější muž světa vegan Patrik Baboumian drží světový rekord v přenesení 555 kg na deset metrů. Paradoxně největší komunitu veganů zaznamenávám u thai boxerů. Nejtvrdší sport s nejsoucitnějšími lidmi! Naše ikona, český mistr světa v super těžké váze Jan Müller, je se svými 115 kg v ringu jasným důkazem. Jeho životní styl je založen na soucitu a ochraně slabších, a přesto soupeřům v ringu nahání strach.
Je tu ještě něco, o čem se málokdo zmiňuje. Pocit nekonečné svobody. Pocit, který cítí každý běžec, je duplován s pocitem vegana. Něco, co se dá obšírně popsat, ale i různě chápat. Neklopím oči, když znám mašinérii velkochovů. Netvářím se netečně k tomu, na co mám přímo vliv. Mohu se na sebe podívat a říct si: „Ano, miluji zvířata, bez rozdílu“. Stejně tak svého psa, jako každé jehně, kterému díky svátkům znovuzrození končí život Velikonočním pondělím.
Zajímám se o to, co jím.
Pokud se i vy zajímáte o to, co Štěpán jí, tak vám nezbyde než si skočit to dočíst na stránky Dámského běžeckého klubu
Vložit komentář
mam dotaz jake vytamíny by mel nebo mohl začatečník pri běhaní brat
díky za odpověd
"Rada bych zduraznila, ze vegani se do zadne nadrazenosti nestavi, prave naopak, "snizuji se" z onoho pomyslneho trunu cloveka jako pana tvorstva!"
Ne, nestavíte se do nadřazenosti, jen máte pocit, že jste lepší, než ostatní. Vaše zanícení je na hranici s náboženským fanatismem jehož vírou je veganství.
"Tolerance veganu ke krutostem, ke kterym dochazi v zivocisne vyrobe, by byla stejne nemsyslna jako tolerance k jakymkoli formam utrpeni."
Ještě jednou. Tolerovat utrpení kohokoli je špatné. Nevím, proč by ten, kdo jí maso měl být automaticky zaškatulkován, že mu to nevadí nebo snad dokonce, že je za to rád.
"Urcite bych jezeni masa neargumentovala prirozenosti cloveka, protoze od doby ledove jsme urazily dost velky kus cesty, ktera znamenala predevsim rozvoj "lidskych" vlastnosti, jako altruismus, etika a moralka."
Tohle je opravdu vtipná věta. Víte v jakém století spáchali lidé ta největší zvěrstva sami na sobě? Kde je ta morálka a etika, která nás od doby ledové posunula, když si stačí vzpomenout na miliony mrtvých ze světových válek, koncentráky, gulagy atd.
"Rada bych zduraznila, ze vegani se do zadne nadrazenosti nestavi, prave naopak,"
"Masozravci se citi vegany pohorsovani prave proto, ze si uvedomuji jejich moralni prevahu"
"Co se tyce respektovani masozravcu, je to velmi tezkem,"
Tak urcite. Vyjadrujete presne ten nejhnusnejsi princip nekterych veganu, kvuli kteremu jste mi tak odporna, a vsech nenavistnych smejdu – rozdel svet na ty hodne a zle, udelej ze zlych menecenne. Zbyva vam verejne rict posledni evidentni krok – s menecennymi neni potreba se patlat a kdyz to nepujde po dobrem, udelame to silou (vzdyt je prece tak "tezke je respektovat").
Jeste by me zajimalo, co tedy jite, co si oblekate, jak se dopravujete po svete, jaky mate tablet atd., ze nedochazi k zadnemu utrpeni zvirat zpusobenemu vasim zivotnim stylem. Vzdyt prece"
"Tolerance veganu ke krutostem, ke kterym dochazi v zivocisne vyrobe, by byla stejne nemsyslna jako tolerance k jakymkoli formam utrpeni. "
Omlouvam se za pravopis, prvne uzivam tablet a moc to jeste neumim. Diky za pochopeni.
A prosim, neprovnavejte utrpeni zvirat a rostlin. Jsem presvedcena, ze kazdy normalni clovek si je onoho podstatneho rozdilu mezi zviraty a rostlinami vedom. Za temito argumenty je jen manipulativni snaha celou diskuzi zdiskreditovat a postavit ad absurdum. Masozravci se citi vegany pohorsovani prave proto, ze si uvedomuji jejich moralni prevahu. Jsou to vase nevedome prokejce, masozravci, ktere vnasite do diskuzi, to vse, co veganum vycitate, jsou vlastne rady, ktere byste meli dat predevsim sobe samym ;-)
Martino, mě se jen líbí, že ve své zarputilosti nepoznáš nadsázku a lehkou provokaci od vážně míněných poznámek. Jinak věř, že kdybych nebyl tolerantní, tak články o veganství, či jiných výživových směrech, které jakýmkoliv způsobem štvou lidi proti sobě, tak na škole tyto články nevyjdou. Kapišto? :)
Rada bych zduraznila, ze vegani se do zadne nadrazenosti nestavi, prave naopak, "snizuji se" z onoho pomyslneho trunu cloveka jako pana tvorstva! Co se tyce respektovani masozravcu, je to velmi tezkem, protoze prave kvuli nadmerne spotrebe masa dochazi k onomu otresnemu zachazeni s hospodarskymi zviraty, a to je zkratkta tezke tolerovat. Tolerance veganu ke krutostem, ke kterym dochazi v zivocisne vyrobe, by byla stejne nemsyslna jako tolerance k jakymkoli formam utrpeni. Ovsem v pripade jezeni masa narazi veganina nepochopeni prave proto, ze jezeni masa je nejenom otazkou pohodli, tradic a zvyku, ale je take opredeno mnoha predsudky. Urcite bych jezeni masa neargumentovala prirozenosti cloveka, protoze od doby ledove jsme urazily dost velky kus cesty, ktera znamenala predevsim rozvoj "lidskych" vlastnosti, jako altruismus, etika a moralka. A uprimne, zrovna moralka a etika nas, lidi, muze zachranit, protoze bez etickeho smysleni o tom, co delame, za chvili nejenzemi ale sebe sama zlikvidujeme!
Škoda všech těch vajec a sýrů, co autor slupnul před svým veganským osvícením (nebo dokonce párků a řízků před vegetariánstvím). Mohl dnes běhat půlmaraton pod hodinu .... :-)
Já respektuju vegetariány i vegany, ale nerespektuji ty z nich, co ve svém svatém tažení nerespektují nás ostatní ...
Už je tu v relativně krátké době druhý článek na tohle téma a nemůžu se zbavit dojmu, že je to "křížová výprava" za svojí pravdu, aby nás "nevěrce" přivedla k víře pravé a soucitu. Argumenty ohledně velkochovů mi příjdou úplně zcestné, protože můžu mít rád maso a nemusí se mi líbit způsob jeho "výroby".
Skoro se mi chce říct – jezte si, co chcete, ale dejte mi s tím pokoj – taky vám necpu maso.
...každý má právo na to jíst, co mu chutná, co je pro něj nejlepší, co mu přináší nejvíce enegie, co je pro něj dostupné, co je pro něj nejlevnější, nbeo nejdražší, nejzdravější...takto bych mohla pokračovat dále. Ale hlavní, co z toho plyne...každý má právo jíst, co chce. A samozřejmě, každý může hanit toho druhého, ale přináší nám to radost? Není lepší se vzájemně respektovat? Proč bych hanila ty, co jedí maso, když jim chutná? A proč by někdo měl hanit mě jen proto, že mi maso nechutná? Strava nám má přinášet energii a ne ji brát na to, abychom kritizovali, co jí druhý.
Katko, máš naprostou pravdu!
Vždy jsem říkal, že člověk má jíst na co má chuť, ale v přiměřené míře, k výdeji energie. Kdyby příroda chtěla, abychom nejedli maso, tak by to tak zařídila. Nemám nic proti vegetariánům, vegánům či jiným výživovým směrům. Upřímně je mi úplně putna, co kdo jí a proč, je to jeho věc, jeho rozhodnutí, ale vydírání zvířátky nepovažuji za šťastné, copak ty chudinky rostliny nemají duši, co ty chudinky semínka, vždyť z nich mohl vyrůst další život nebo si na nich mohlo pochutnat nějaké jiné zvíře, a místo toho mu je snědl nějaký člověk :). Problém není v tom, co jíme, ale v tom, že je nás (lidí) na světě zkrátka moc, „trošku“ jsme se přemnožili, takže jíme zeleninu která nikdy neviděla slunce, nikdy nebyla v zemi, maso zvířat, které se chovají ve stádech a krmí svinstvem. Ať jíme to, či ono, tak kromě domácích chovů, doma vypěstovaných plodin a z „bio“ produkce, to moc skutečného života v sobě nemá. Pokud někdo dokáže člověka změnit natolik, aby jedl jen to, co potřebuje a ne to co vidí, tak mu zatleskám, protože pak bude mít cenu se začít bavit o nějaké udržitelnosti života na Zemi a to v jakékoliv jeho podobě. Byl bych rád, abychom si uvědomili, vždy když se za něco tak bereme, že nic není jen černé a nic není jen bílé, ale že život je krásný proto, že je tak pestrý.
1 . 2
