Běžecká dieta, za 6 měsíců shodila 9…
V září 2013 jsem psala o svém 1. půlmaratonu a do dneška si pamatuji ty neskutečné pocity po doběhu, ale zároveň ty neskutečné pocity od 18. km, pocity bolesti, pocit, že 3,5 km je vzdálenost, kterou nemohu ve spojitosti s pocity bolesti překonat… ale překonala jsem a první půlmaraton bude vždy první a dojmy z něj nezapomenutelné, poprvé je jednoduše vždy jen jednou.
Dobrý filmař by udělal střih a posunul se do budoucna, já píšu „střih" a posouvám se o 6 měsíců z minulosti do současnosti... 2. půlmaraton v Praze, doteď si pamatuji ty neskutečné pocity po doběhu, ale zároveň ty neskutečné pocity celou trasu, uvolnění, radost, smích, štěstí a pocit, že těch 21,1 km je vzdálenost, kterou mohu krásně překonat a to vše bez bolesti.
Rozdíl v těchto dvou odstavcích není pouze ve vnímaném pocitu a nepopsatelných zážitcích z každého půlmaratonu, ale především v rozdílnosti časů. Půl roku, převedeno na měsíce počet 6, rozdíl 9 minut. Pro mne neskutečný pocit, že to jde. Připadám si jak na blogu, kde si ženy vzájemně vyměňují informace o shozených kilech: „Během půl roku shodila 9 kg“, jde to, stačí upravit to a to a to… převedeno na běh: „Během půl roku zrychlila o 9 minut“, jde to, stačí upravit to a to… Stačí „pouze" trénovat, závodit, dělat i jiné sporty, upravit jídelníček, mít v astrotypu koně se třemi ohni, a pak to běží samo… ne, samozřejmě jenom o tom to není, i když vliv tam zajisté bude.
Ale opravdu, co stačilo upravit? Více běhat, jelikož jsem začala běhat před necelým rokem, víc běhat nebyl problém, více závodit, neb během závodů jsem si sáhla na dno fyzické i psychické a zároveň se posouvala dál, přidala jsem více funkčních tréninků, „skejtové" běžky a začala mít ráda dřív nepřátelské kopce. A odpočinek? Odpočinek byl, ale pouze, když si tělo řeklo. A ono si moc často neřeklo. Dobíjí mne to, kam dávám energii, a to je právě sport, který mi ji obratem vrací, a druhým neskutečným zdrojem energie je jídlo. Ti, co mne znají, vědí, ti, co mne neznají, pochopí. Jsem makrobiotička, jinými slovy nejím zvířátka, mléčné výrobky, cukr, vajíčka, bílou mouku… Jím po svém, vařím si každý den na celý den, jím méně než více a cítím se lépe než bídně. A jak se říká, důkaz místo slibů, že to funguje… a ono to opravdu funguje.
Ještě jedna věc mi pomohla v sobotu v Praze, psychika. Běžet hlavou, nohy měly natrénováno a věděly, co mají dělat, o ty jsem se nemusela starat, ale hlavu bylo potřeba vypnout. Vypnout ve smyslu, nepočítej kilometry, neřeš smyšlené bolesti a běž. První polovina to byla zábava, smích, úsměvy, povídání si. Po 9. km jsem se odpojila a běžela dále sama. Občerstvovala jsem se pouze 3x, a to především z důvodu vyschlých úst, žízeň byla pouze jedenkrát. Po 14. km jsem přepnula do módu polokómatu. Veškerou energii jsem si držela mezi 4. a 5. čakrou (srdcovou a hrdelní), ta nedovolila, abych cítila v nohou bolest nebo jakékoli píchání v boku a podobné nepříjemnosti. Zrak jsme upnula na šedomodré nebe a běžela. Kilometry ubíhaly a najednou jsem spatřila ceduli 19. km. Proběhnout kolem ministerstva průmyslu, pak na most, dolů… jo, tu trasu znám, pomyslela jsem si, a začala zrychlovat, šlo to, běželo to rychleji a rychleji a s celkovým časem 1:40:02, reálným 1:39:00, jsem proběhla cílem. Pocity euforie mám stále v sobě, i když už je třetí den po doběhu a tělo si o odpočinek stále neřeklo…
P.S. Bude třetí půlmaraton opět dietní?
Vložit komentář
Gratulujem, Katarina! moje casy su neporovnatelne pomalsie (teraz 2:00), ale sranda: tiez som sa po nedelnajsom 2. svojom polmaratone zlepsila o rovnych 9 minut a tiez za sest mesiacov od prveho :-)
Gratulujem, Katarina! moje casy su neporovnatelne pomalsie (teraz 2:00), ale sranda: tiez som sa po nedelnajsom 2. svojom polmaratone zlepsila o rovnych 9 minut a tiez za sest mesiacov od prveho :-)
