Nejtěžší, nejlepší rozhodnutí aneb Aš – Košice pro „Achillovu Patu“ běží dál
Běžet, neběžet? Myslet na sebe nebo se snažit silou mocí udržet chod událostí pod kontrolou? Být hybatelem nebo se nechat tím, cos rozhýbal, převálcovat? Pochopí ostatní, že Ty, nezdolný, neunavitelný, železný…, prostě nemůžeš? Jedna otázka za druhou se rojí v hlavě a ty víš, že to má jedinou správnou odpověď. Ty se ji však všemožně bráníš přijmout!
V sobotu večer jsme doběhli do Klánovic. Večer doma jsem si přepral věci na běhání, abych si ráno nesmrděl, napsal článek a spokojeně šel spát. Sobota byla sice náročná, ale měl jsem z ní po všech stránkách dobrý pocit. Skvělí lidičkové, krásné počasí, běh mohl být sice lepší a lehčí, ale člověk musí být rád za to, co je a ne si stýskat, jak by to mohlo být.
Neděle ráno. Budíček opět v 6 hodin ráno. Vstávám, uvařím si kávu, abych se probudil, k ní přikusuji skvělé šátečky od Simči, na FB věsím článek o včerejšku a motto. Z nosu se mi opět spouští krev, už čtvrtý den. První jsem myslel, že je to stržená žilka po smrkání, ale teď už mi to tak nepřijde. Navíc se motám jak nudle v bandasce. Tohle není moc dobrý. Co s tím? Těším se na Pardubičáky, těším se na ostatní lidičky, co psali, že se přidají, můžu jim to vzít?
Sakra! Co s tím?! Tenhle vlak se přeci nedá jen tak zastavit?! Vždyť neběžím jen za sebe, běžím taky pro Patu?!
Pak sedám a píšu na FB zprávu: „Tohle se mi píše hodně těžce a smutně, ale dnes ráno jsem se rozhodl v běhu nepokračovat. Nohy dobrý, ale někde uvnitř něco neklape, jak by mělo, takže jedu na vyšetření, co. Díky všem za podporu a moc se omlouvám všem, kteří se těšili, že se se mnou proběhnou, věřte, že já taky – moc, moc, moc. Jakmile budu vědět víc, dám zprávu“.
A je to. Zpráva se rozebíhá a běh Aš – Košice pro „Achillovu Patu“ chytá druhý dech. Sotva jsem zprávu vypustil, tak už píše Josef Teniak, zda bych souhlasil, že za mě poběží etapu ze Spišské Nové Vsi do Košic. Jak bych mohl nesouhlasit? Odpovídám, že souhlasím a pak už jen sleduji jak Alenka v říši divů, co jsem „spískal“.
Vkládají se do toho Lucka Poláková, Monika Chocová, Miriam Plachá a další a další a je jasné, že tahle pochodeň jen tak nezhasne a že s největší pravděpodobností zažehne nejen maratonský oheň v Košicích, ale i něco daleko většího, co oslaví lidství v jeho nejkrásnější podobě. Myšlenku, kterou jsem vyslovil vloni po skončení 23hodinovky ve Františkových Lázních, a sice že z tohoto zprvu nenápadného běžeckého happeningu uděláme největší charitativní běh vůbec. Takže, tímto vás zvu 16. a 17. listopadu na Františkolázeňskou 24hodinovku pro „Achillovu Patu“
Po dnešku cítím, že tahle myšlenka dostává zcela hmatatelné obrysy a že Cheb, Františkovy Lázně, Krásná... jsou místa, jejichž jména začnou brzy lidé, pracující pro druhé, vyslovovat s velkou láskou a zvláštním hřejivým pocitem v srdci. Protože zde se rodí a odtud proudí neskutečná energie, která boří předsudky, stejně jako běh Aš – Košice setřel mnoho hranic mezi lidmi, kteří dosud o sobě ani neslyšeli a dnes, zítra, pozítří, popozítří… poběží, aby pomohli jedné dobré myšlence, aby dosáhla svého cíle.
Všem vám za to moc děkuji a jsem rád, že mé nejtěžší rozhodnutí se ukázalo jako jedno z mých nejlepších. Miloš
P.S. A nebojte se, já se dám brzo dohromady, jen co se domluvíme s mým tělem, co mu vlastně vadí, abychom věděli, kudy a jak spolu běžet dál.
Vložit komentář
Miloši, Tvé rozhodnutí bylo správné... Bylo nám ctí s Tebou kousek cesty strávit... Těšíme se na příště a dej se do kupy :-) Součci
Přání hodně štěstí a držení palců pro Miloše, hluboké koření Daně za řízení doprovodného vozidla. Ať se spolu brzy můžete vydat zpátky na trať. A třihrát hurá všem náhradním Milošům – jste pašáci. (Námět na nové tričko? "My všichni jsme Miloš", nebo tak něco...)
Ahoj Miloši!
Po nedělním doběhu svých prvních Běchovic jsem se od Simony dozvěděl, že jsi se rozhodl ctít neděli a nic nedělat – tedy neběžet . Faráři mají radost. Já jsem byl ale v cíli na chvíli smutný. Sobotní večerní doprovod jsem bral jako možnost podpořit běžeckého krále na jeho pouti jeho územím a jako impulz pro své tělo, že v neděli poběžím desítku a tak je dobré se rozhýbat, říkal jsem si. Byl to pro mě zážitek si takhle zaběhnout a nasát atmosféru běžce supermana. V hlavě jsem si pořád kreslil tu trasu Aš-Košice a nevěřil, že teď jsem tady s chlápkem co to fakt běží! Svoji nedělní desítku jsem viděl jako drobeček na Tvém velkém koláči a říkal si, že tohle jsou přesně momenty, ze kterých si beru sílu pro své běhání. Že tady „někdo“ běží takový dlouhý štráf a že to běží pro spoustu ostatních lidí. On už nemá zapotřebí takhle běžet (už to běžel), ale běží to pro nás a pro dobrou myšlenku!
Nedávno jsem psal v článku v rámci přípravy na maraton, že doběhnout do cíle je skvělá věc, ale že je velké umění rozumět sám sobě a umět i vzdát. Že je to často těžší než doběhnout a že ten, kdo to dokáže, má můj respekt. Ano, člověk často vzdá, protože se mu už prostě nechce a pak hledá výmluvy, hlavně aby to nevypadalo, že na to prostě neměl. U člověka, který má za sebou ale již tolik důkazů, že posunul hranice možného, se nic podobného nedá předpokládat. A Ty Miloši přesně takovým člověkem jsi!
Naučil jsi nás další lekci a to moc důležitou. Umění respektovat své tělo, mysl i duši!
Těším se na další Tvé výběhy a inspirace!
Miloši, dáš to příště :-) Jsi silnej, a určitě takovýhle běh nejdeš naposledy. Měj se, drž se, ať slouží zdraví, čau, Rosťa.
Miloši, přeji, ať jsi brzo v pořádku. Vím, že toto bylo strašně těžké rozhodnutí. Těším se na setkání ve Frantovkách!!
Držíme palce a moc na tebe myslíme.
D+M z Rotavy
Miloši, právě jedině silný člověk dokáže situaci přijmout, tak jak je a poslechnout své tělo. Jedině slaboch by pokračoval dál. Uvidíš, že se štafeta doběhne.......a bude to ještě daleko silnější a neuvěřitelnější akce..... Jsem ráda, že jsem se mohla také účastnit :-)
Miloši, píšeš o jedné hořící pochodni do Košic? Kdyby se chytili za ruce všichni, v kterých si pochodeň zapálil, tak by se na trase utvořil světelný had, jehož ocas by začínal v Ašském výběžku, ale s hlavou by si lámali hlavu celníci v Užhorodě.:-)
Že by další akce? :), jen aby se nás na těch hranicích neptali: "Máš velblouda?"
Miloši, píšeš o jedné hořící pochodni do Košic? Kdyby se chytili za ruce všichni, v kterých si pochodeň zapálil, tak by se na trase utvořil světelný had, jehož ocas by začínal v Ašském výběžku, ale s hlavou by si lámali hlavu celníci v Užhorodě.:-)
Že by další akce? :), jen aby se nás na těch hranicích neptali: "Máš velblouda?"
Miloši držím pěsti k brzkému uzdravení!!! Mrzí mě, že se neběží přes Brno, abych také mohla také chvíli pomoci. Každopádně na vás myslím a to hlavně na své skoro každodenní běžecké etapě naším krásným lesem. Jsem s vámi :-) Lada
1 . 2
