Závodní zážitky ze zajícova záběhového záběru!
Sice se připravuju na půlmaraton v Hradci, ale to mi nebrání účastnit se mnoha dalších běžeckých akcí, v posledním týdnu byly přesně tři. Což je mimochodem stejné číslo jako za můj celý minulý běžecký rok (a tím i celý běžecký život).
Markéta, Běžecká škola a Dámský běžecký klub vás zvou k účasti na 1. ročníku Hradeckého půlmaratonu.
Obsah [skrýt]
Začátky
Před rokem jsem běžela Adidas běh pro ženy v rámci pražské Grand Prix, ještě si živě pamatuju, jak jsem si na 2. km nadávala, co tam sakra dělám, jestli mi to za to stojí. Jenže v cíli už jsem věděla, že tohle za to fakt stojí. Měsíc jsem nepravidelně trénovala, nikdy předtím neběhala, a mým cílem bylo to prostě doběhnout do limitu a dostat tu medaili. Pak se mi v hlavě probudil červíček a začal uvažovat o jakémsi času pod 35 min. Nikdy bych nevěřila, že to dám, ale čas 0:34:20 je vyryt na mé medaili a já ho parádně obrečela.
Zácvičné zaběhnutí
Celou zimní sezonu jsem spala a na jaře v rámci Pražského maratonu vyběhla na Rodinný minimaraton o délce 4,2 km a byla překvapená, jak rychle mi to uteklo, že jsem se pomalu ani nestačila rozběhnout a už jsem byla v cíli.
Na začátku června jsem se účastnila ryze dámského závodu „Neseď za pecí... a běž!“, 5 km v neděli před povodněmi, bylo zataženo, pršelo, zima. Na závod naštěstí kapat přestalo, i tak jsme probíhaly obrovskými loužemi a tam jsem také poprvé potkala Miloše, který na mě po prvním okruhu křičel, že jestli budu takhle kličkovat, tak nikdy nevyhraju. Zmrzlá jsem doběhla v čase 0:35:37 a byla jsem ráda, že si můžu sundat úplně mokré boty, ponožky i kalhoty.
Záplava zašedlých závodníků
Od loňska vysněný We Run Prague, 10 km. Jo, to byly časy, když jsem si říkala, že ten, kdo uběhne 10 km, je fakt běžec. Tady jich bylo přes 8 000, což bylo neskutečné množství, a dezorientace v davu byla nepoměrně zvýšena šedivostí triček. Běh byl ale krásný, sice možná pomalejší než by se dalo zaběhnout, ale ten pocit běžet v takové mase, ta panorámata, povzbuzování a čtení nápisů na tričkách, to stálo za to. Mimochodem, já jsem byla „Psycholog na útěku" a nejvíc jsem si to užívala, když jsem předbíhala pár s nápisem „Nejlevnější terapie je běh“.
Zeštíhlení zadečku
Domácí, kladenská Dámská pětka aneb Běh za hezčí zadeček, který jiný závod si užít víc. Ještě když trasa vedla krásným lesoparkem, byla tam parta super žen, všichni přátelští, zázemí v rámci sportovního stadionu, dárková taštička a medaile, Miloš a Dana, domácí občerstvení. Bože, to byla krása! Původně se teda očekávala menší účast, ale to, co vzniklo, byla paráda. A já si tam splnila svůj velký sen, dát 5 km pod 30 min, čas 0:29:19 mi to potvrzuje.
Zajícův závodní zázrak!
Poslední, naprosto srdcová záležitost, byla Grand Prix v Praze, kde jsem opět běžela dámský závod na 5 km. Byla změněna trať, což je mi trošku líto, protože tu loňskou jsem protrpěla a letos jsem si to chtěla užít. Teda užít, ale pod 30 min. Potkala jsem opět spoustu milých dam a žen, některé mě díky culíčkům znaly už z úterní kladenské pětky, nechala si zatejpovat holeň a pak jsem z reproduktorů slyšela, že závod začíná za 4 minuty, závodnice by tedy už měly být v koridorech. A já se potulovala nahoře na Václaváku, konečně jsem si tedy dala pořádnou rozcvičku před závodem: seběh dolů, kličkování mezi turisty, přeskočení zábran a pak už se jen ozval výstřel, začala hrát Vltava a dav 1200 účastnic se rozběhl. Bylo to prostě báječný, oficiální čas je 0:29:02, dle endomonda 0:28:48.
Znamenité závodní zbláznění
Na závěr vynechám svá tradiční zranění (fialové nehty už mám 2!) a chtěla bych vyseknout obrovskou poklonu Monice Ch. z DBK Plzeň, která si v sobotu dala krosovou desítku na Baroku, pak v Praze pětku pro ženy a ještě noční Metro běh na 10 km, takže 25 závodních km! A kdybyste viděli, jak jí to i na té poslední desítce běželo, tak byste nevěřili, že běhá jen půlroku! Navíc má nový osobní rekord na 5 km! Neuvěřitelný, smekám, klaním se a přeju hodně štěstí do dalších závodů.
Zpečetění zážitků!
A přiznávám, že mi bylo trošku líto, že na desítku nemám registraci, tak jsem se alespoň vydala k Čechovu mostu fandit. Podařilo se mi trošku roztleskat kolemstojící a podpořit běžce, jenže najednou jsem viděla kamaráda Láďu v části pole, kde obvykle nebývá. Běhá to standardně kolem 45 min a najednou ho vidím utrápeného až ke konci skupiny. Vzala jsem do jedné ruky medaili, do druhé foťák a vypravila se za ním trať, společně jsme zvládli předposlední 2 km, do cíle už doběhl sám. A tohle bylo to nejlepší, když jsem mohla někoho povzbudit a zároveň se proběhnout po trati noční Prahy.
Vložit komentář
Jéé :D běhám přesně 3 měsíce a musím se začít víc věnovat regeneraci coby prevenci přetížení, když to běhání miluju tak až neznám míru :D ted sice nic nebolí, ale aby jednou nezačalo něco zlobit..
S Markétkou jsme si hned sedly, šikovná běžkyně a chytrá holka, v první části společného závodění jsme měly zajímavou symbiozu – já ji dělala v davu místo kupředu a ona pevně držela závodní tempo :) Moc se těším na společný půlmaraton do Hradce, určitě vystartujeme spolu a za cílem jedna na druhou počkáme si pogratulovat a slavit ;)
