Moje odhodlání nekupovat levné šunty bylo po spatření těch originálních modelů fuč
Kamila, Běžecká škola a Dámský běžecký klub vás zvou k účasti na 1. ročníku Hradeckého půlmaratonu.
Tento týden se mi v noci zdálo, že jsem uběhla 10 km za 35 min. Ve snu jsem tomu nemohla uvěřit, teď, když jsem vzhůru, si říkám – co by ne:-). Jestli budu nadále nadšeně běhat tak jako tento týden, tak k tomuto skvělému výkonu budu pomalu směřovat. Jen pro informaci, můj rekord na 10 km je 58:55…
V neděli jsem si koupila nové běžecké boty. Ještě předtím jsem četla články o zázračných lidovkách z Lidlu a zvažovala jejich koupi, nakonec jsem se rozhodla jinak. Jsou to teprve moje druhé boty, a když nad tím teď přemýšlím, oboje jsem si koupila neprofesionálním způsobem. Ty první mi vybíral kamarád. Načetla jsem si spoustu článků, ale stejně jsem netušila, podle čeho vybírat. Na trhu je tolik druhů, typů, značek, barev a já se svou nerozhodností nevěděla, co si počít. Kamarád poslal odkaz na zlevněná Mizuna (Wave Rider 14) a já si je bez zkoušení objednala – to bylo loni v létě. Padly skvěle a běhá se v nich výborně.
Další boty jsem měla v plánu koupit již letos na jaře a doteď jsem to odkládala. Zase sehrála roli moje nerozhodnost – furt jsem se nemohla k žádnému rozhodnutí rozhoupat. Slyším svoji mamku, jak říká: „Proboha, vždyť jsou to jenom boty!" Minulý týden jsem zavítala do Adidasu v Novém Dillí, protože tam byly zrovna výprodeje, a nějaké zlevněné modely si vyzkoušela. Nekoupila jsem si je hned, protože je to přece velká volba a já si ještě musela načíst recenze na netu atp. Po týdnu jsem se vrátila a moje rozhodování bylo značně ulehčeno, v mé velikosti měli už jen jedny. Tak jsem je vzala, protože jinak bych boty neměla další půlrok.
Jde o adidas Response Stability 5. Pobavilo mě, když jsem v Milošově anketě ohledně výběru bot četla možnost, že někdo vybírá boty podle barvy. Teď bych se za to chtěla omluvit – já si k novým botám musela koupit i nové kraťasy, protože k nim krásně ladí. Už jsem si v Indii koupila druhé (visačka s procenty mi vždycky zatemní mozek) a bohužel je tu nemůžu z bezpečnostních důvodů nosit. Srandovní je, že jedny jsou velikosti M a druhé zase XL (menší neměli, ale když tak hezky ladí).
Kráčím si spokojeně z obchodu, když se mi rozlepí moje páskové sandály, které mám na nohou – jako by mi to mělo připomenout, že na dobrých botách se nemá šetřit. Koupila jsem si tu troje páskové boty a tento týden vzaly všechny zasvé. Ty dvoje dokonce ani ne 5 minut po sobě. Moje radost byla ta tam. Celou cestu jsem musela šoupat nohama, protože při zvednutí chodidla se mi podrážka nahrnula pod patu. Rozhodla jsem se ještě v tu chvíli jet do krámku za panem prodavačem a hodit mu je na hlavu. Celou cestu k němu jsem si přehrávala, jak si na něj vyleju vztek za všechny ústrky, které se mi tu dějí. Přišla jsem tam a pán měl upřímnou radost, že mě vidí a mile se vyptával, jak se mám. Měl zrovna jiné zákazníky a já mu nechtěla dělat problémy před nimi, tak jsem trpělivě vyčkala. Když odešli, strčila jsem mu do ruky podrážku se slovy: „To je vaše“, načež jsem si zula boty, vrátila mu je a požádala ho, ať mi dá nové. Odvětil, že to nejde, ale že mi spraví ty staré. Na to nešlo nic namítat. Říkal, že to bude dva dny trvat. Tak mu povídám, že to je nepřijatelné, že chci nové. Když pochopil, že tam tolik času trávit nehodlám, vymyslel provizorní řešení a podrážku přibil k botě hřebíčky. Některé skrz ní čouhaly, což se mi zdálo trochu nebezpečné, tak pán kladívkem ostré hroty čouhající z bot rozbil a bylo. Mezery mezi hřebíčky a potažmo díry v botě byly velké jak Amerika, což mě přinutilo přece jen přistoupit na jeho nápad s dvoudenním lepením. Odešla jsem v nových páskových sandálkách, které jsem si u něj koupila. Moje odhodlání nekupovat levné šunty bylo po spatření těch originálních modelů fuč. Jenom doufám, že je nečeká stejný osud jako všechny předchůdkyně indické kvality.
Moje nové běžecké budou na rozdíl od sandálků určitě spolehlivě sloužit. Mám je teď vystavené s ladícími kraťasy v pokoji, protože bude ještě nějakou dobu trvat, než si je budu moci obléct. Navíc mám pocit, že jsou na moje nohy dost krátké. S každým během se ale cítím lépe, tak snad se v nich po návratu do Čech nebudu stydět:-).
Za korekturu děkuji kamarádce Monice, která mě k běhu velmi namotivovala.
Vložit komentář
A co jsi chtěl vědět Martine? Dej námět a třeba o tom napíšu příště.
Nechápu přínos tohoto článku. Jediné co jsem se dozvěděl je to, že pisatelka je toho času v Indii a koupila si ve slevě boty a kraťasy, které nenosí.
nechcel som tento clanok citat uz len kvoli tomu komentu si ho precitam :)
Jsem se musel doslova prokousat k pointě toho zdánlivě nesmyslného titulku.
A o tom to Tome je – donutit tě přečíst si článek celý :)
