Pokus o Crosstraining – zbrusu nové formy pohybu
12.10.2009 Po nepříliš přesvědčivé józe jsem, hnána dobrým úmyslem vyzkoušet něco nového, vyrazila na hodinu pilates open. Kdo nevíte, co to pilates je, tak velmi ve zkratce: je to cvičení, které jeho tvůrce Joseph Hubertus Pilates vymyslel před cca 100 lety původně jako rehabilitační, a to pro sebe. Asi to bylo dobré, protože se to rychle rozšířilo a v současné době se to cvičí všude a cvičí to všichni – tanečníci, sportovci, celebrity, obyčejní lidé – všichni ti, kteří vědí, že posilování takzvaného „core" nebo „power house" je důležitější než posilování například bicepsů. Core = střed těla. Na internetu jsem se dočetla že: „cílem je propojení a vědomá souhra těla a mysli. Cvičení rozvíjí koordinaci, sílu, rovnováhu, flexibilitu a dýchání. Propracovává zádové, břišní a hýžďové svalstvo jako základ správného držení těla." Tolik definice, více o metodě pro vás zpracuji do rubriky Crosstraining.
Tento článek vyšel na Běžecké škole 1.11.2009
Obsah [skrýt]
Na cvičení jsem si musela sundat boty, posléze jsem pochopila, že bude lepší sundat si i ponožky. Měla jsem na sobě široké kalhoty, které obvykle nosím do posilovny a záhy mi bylo doporučeno, abych si příště vzala legíny, prý aby byla možná lepší kontrola pohybu (= aby bylo vidět, cože to tam s těma nohama vlastně dělám). No, nevím, jestli to byl dobrý nápad :).
Jak jsem brzy zjistila, není to ani zdaleka tak jednoduché, jak to vypadá! Kdo jste to zkusil, určitě potvrdíte, že cvičit s vahou vlastního těla je mnohdy těžší, než nazvedat kila v posilovně. Je zajímavé, jak těžké jsou například nohy, když je máte udržet v určitém úhlu vytrčené nad sebou, ještě s nimi opisovat kroužky, či nějak jinak kontrolovaně a pomalu – tedy ne švihem – hýbat! Vždy, když jsem si našla polohu, ve které se mi zdál ten který cvik jakž takž proveditelný, přišla lektorka a odborným hmatem poopravila mé držení těla s tím, že takhle to bude lepší. Ha, ha, ha. Přátelé, to byla tortura! Zdánlivě pitomoučké cviky, jak z hodin základní tělesné výchovy, ale jak těžké bylo udržet vzpouzející se tělo, aby v těch správných polohách už jen vydrželo, natož pak něco provádělo. Navíc se při cvičení vyžaduje i správné dýchání, ke kontrole čehož se využívá – no, ráda bych řekla, že jakéhosi syčení, ale ono to je hlasité vyluzování hlásky ššššššš při výdechu, takže spíše to zní, jako když vypouštíte papiňák, nebo jako když dítě dělá mašinku :))). Musela jsem se soustředit na tolik věcí najednou (např. jak „zavřít hrudník" :)), že mi hodina utekla jako splašená.
Protože lektorka na závěr podotkla, že optimálně by se mělo cvičit dva až třikrát týdně, rozhodla jsem se, že tento týden určitě ještě přijdu. Jako příhodný se mi zdál čtvrtek.
Jak běžel na Hůrce čas
15.19.2009
Asi jsem si nějak nepozorně přečetla rozvrh cvičení. Už v šatně mi přišlo trošku podezřelé, že všechny přítomné cvičenky – ehm, dámy – byly řekněme ve věku 50+, taky bylo divné, že si šněrovaly boty. Měly nicméně radost, že jsem přišla (to mě mělo asi taky varovat :)), a tak jsem zůstala. No, zkrátím to. Když jsme u Abby skákaly aerobic na rozehřátí a ženy u toho probraly recepty na svatební koláčky a celou svatbu dcery jedné z přítomných, pak jsme si podávaly míč (tedy ten velký, fit ball) a vůbec jsme cvičily tak nějak „na půl plynu“, musela jsem si přiznat, že ač za půl roku též padesátka, jsem na podobné aktivity ještě asi pořád moc mladá :).
19.10.2009
Opět pilates, ovšem dnes jsem pochopila to open u názvu kurzu! Lektorka nás zkoumavě přelétla pohledem, asi jako, co dnes vydržíme :) a poslala nás pro bosu. Opět malá exkurze: bosu je složenina z anglických slov both side useful, tedy – z obou stran použitelné, přičemž každá strana je úplně jiná. Jedna je vypouklá a asi nejjednodušeji bych jí popsala jako uříznutou půlku fit ballu, toho již zmiňovaného velkého gumového míče. Druhá strana je pevná plastová plošina s dvěma úchyty po stranách. Bosu patří mezi takzvané balanční pomůcky, a když si na ní poprvé stoupnete – a je lhostejno, kterou stranou nahoru či dolů – zjistíte proč. Absolutně elementární je na té věci se udržet, aniž byste spadli, což je překvapivě snadné (tedy spadnout :)). Když (opět) zjistíte, že nejvíce citu pro balanc máte bosa (k bosu se to ostatně hodí :)) a nějak se tam nahoře udržíte, je na vás vyžadováno zaujímání různých pozic, což je pro nezkušené na tak vratké věci už tak dost těžké a – jako by toho bylo málo – jejich změny a pak dokonce např. zvedání jedné nohy!!
Pominu, že se cítíte jak v deliriu tremens, jak se ve snaze nespadnout a při usilovném neustálém vyvažování třesete (je to nekontrolovatelné, prostě se klepete jak ratlík), pominu trapasy, když se při tom vidíte ve velkém zrcadle a vidí vás i ti ostatní a vy náhle zjistíte, že se takhle klepete jen vy a jedna paní, se kterou se fakt srovnávat nechcete :), pominu fyzické i psychické vyčerpání z toho všeho úsilí … Sakum prásk je to totiž naprosto komplexní a opravdu výživné cvičení (cvičili jsme na bosu pak ještě vsedě, vleže, procvičovali ruce, záda, břicho …) a druhý resp. třetí den cítíte opravdu VŠECHNY svaly v těle, i ty, o jejichž existenci jste neměli dosud ani tušení. Dávám 1*.
26.10.2009
Přátelé, kamarádi – dnes jsem zjistila, že trpím naprosto speciální nemocí jménem SAD (= seasonal afffective disorder, česky sezónní porucha chování). Jen jsem si přečetla podnadpis v článku Nejsem líný, mám SAD, bylo mi naprosto jasné, že je o mně. Krátké vysvětlení: „Je to, jako by někdo v půlce října zmáčkl tlačítko OFF a znovu ho zapnul až na jaře."
Typické příznaky:
- krize energie – to mám! Každé ráno velký problém vylézt z vyhřáté postýlky a cvičit – to už teda vůbec!
- ospalost – jo, to taky! Spala bych ráno, spala bych dopoledne, odpoledne i večer a jasně – i v noci!
- vyšší chuť k jídlu – no tak to tedy mám naprosto prokazatelně!! Žeru jak prokopnutá a – jak výzkumy amerických a švýcarských vědců prokázaly – dávám jako ostatní postižení jednoznačně přednost zejména potravinám s vysokým obsahem cukru … :).
Jsou ještě další symptomy, ale tyhle vidím já jako klíčové. Léčit se to dá pomocí fototerapie, tedy jasným světlem (plnospektrálním) a nebo co nejčastějším pobytem venku. Je teda trošku blbý, že venku se producíruji ráno v 6 se psem (tma) a domů z práce se dostávám večer kolem 7 (opět tma). Ještě bych proti nemoci mohla bojovat samozřejmě pohybem, ale to je zas vzhledem k výše popsaným příznakům – krize energie, ospalost, vyšší chuť k jídlu – stáááášně těžký! Tak já si jdu dát štrůdlík a na chvilku se natáhnout, už je konec konců večer :).
Neděle 1.11.2009
Už když jsem v pátek viděla a slyšela M na společném obědě, bylo mi jasné, že v neděli to na běhání nevypadá. Ne že bych do té doby běhala, ale domnívala jsem se, že jeho přítomnost mě donutí :). Chraplal jako Armstrong, což je do určité míry sexy, ovšem je to spíš do báru či do postele než na běžeckou stezku. To byl také důvod, proč se v neděli na Hůrce místo pravidelného výběhu odehrávaly tyto a podobné dialogy:
Vítejte do světa reality – show Na Komorní Hůrce klid a Když se kalila ocel
D – piješ čáj?
M – piju
D – piješ lipovej?
M – ale nojo, porád
D – ale málo!
M – hmhmhmhmmhm …..
…
D – ten chleba jsem si tady nechala vyndanej schválně!
M – no a co, budeš muset udělat o celé čtyři kroky víc!
D – teď si ho zase vyndám, a uklidím si ho, až JÁ budu chtít!
...
D – my teda budeme úžasní staříci …
M – kde mám zase to svoje sypání?
D – dědku slepej, máš ho před sebou
M – co?
D – a hluchej, jak tetřev
M – no, no, abys ses z toho nepo …
D – už se stalo
M – a plenkový kalhotky máš?
…
D – ty vůbec neumíš marodit!
M – no neumím, taky kde bych se to naučil, když jsem pořád zdravej
D – ale teď nejsi zdravej, měl bys ležet!
M – já ležím, tady v křesle a při tom si píšu
D – ty bys měl ale ležet v posteli, obklopenej čajíčky
M – no jo, ale to bych pořád coural a nemohl ležet, protože bych si je musel pořád vařit
D – no to né, taky bys musel chodit čůrat, když budeš pít ty čajíčky, a při tom, když půjdeš čůrat, si vždycky uvaříš novej čajíček!
M – aha? …
…
D – kde máš čaj?
M – už jsem dneska dva vypil
D – aha, na
M – co je zas tohle?
D – to je teplá voda s citrónem miláčku, co lidem pořád radíš, aby pili, víš?
M – a co já s ní?
D – tu musíš vypít, abys byl zdravý, víš?
M – mlčí a tiše usrkává
D – dobrý, viď?
M – dobry, musím čůrat
D – až půjdeš, uvař si nový čajíček, všechno zlé musí ven
…
D – nemáme vodu, musím přinést z kuchyně
M – už nemůžu, právě jsem dopil, už jsem jak měch
D – tak si odfoukni!
D – fuj! Co to děláš?
M – jsem si odfouk
M – fuj, cos mi to dala, to voní a chutná jako heřmánek!
D – ukaž, nojo, je to heřmánek, ale vony ty pytlíky vypadaj´ úplně stejně, to máš jedno, bylina jako bylina, kudy teče, tudy léčí
M – brrrrrrrrrr
D – tak proč to piješ, když ti to tak nechutná, si mi to moh´ nechat, udělala bych ti lípu!
A smích taky léčí! :))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
Užijte si skvělý víkend!
Vložit komentář
Kde je další díl?
Marie, bohužel nejen pohybem živ je člověk a Dana i když vypadá božsky jím pořád ještě je, takže vydrž ty i ostatní.
Dano, držím všechny 4 palce u balančních cvičení – vydrž! Odměna je sladká, sama to pocítíš při běhu, jak tělo prostě drží, nevím jak to popsat. Je to trochu jako Tebou zmiňovaný běžcův „létající koberec"; až to přijde, tak to poznáš ;-)
A dá se to i doma, bez kurzu ;-)
Já minulý týden začala taky nachlazením ale čajíčkama a medíčkem to bylo za pár dní docela dobré. 2 tréninkové jednotky jsem vynechala a jednu zkrátila, ale překvapivě rychle jsem se zbráborala. Milošovi přeji brzké uzdravení a Daně pořádnou čelovku. :)
Majko, už jsem byl elektropotřebách pro pořádnou lampu 200 W :))))
Opravdu nevím k čemu má tento článek sloužit ??
Nechápu to !
Petře, ne všechny články mají svůj zvláštní význam. Pokud jde o Danin deníček, tak ten slouží hlavně k motivaci její a jiných a také k seznamování s jinými druhy sportovních činností než je běh a dalšími a dalšími věcmi, které zajímají hlavně ženy. Pokud jde o jeho závěr, tak tam jsme se museli trošku odreagovat ale i to mělo z psychologického pohledu svůj význam a to ten, že většina lidí, když se dostane do stresu, tak v sobě vše drží a drží, dokud to nebouchne. Takže je lepší si věci říci rovnou :)))
