Hervis ½Maraton Praha 2013 – jak jsem ho viděl a prožil
Od rána to bylo trošku hektické. Připravit vše pro vodiče, aby byli na trati vidět. Pak čekání na Michala „Vydru" Vítů, než najde cestu z Pelhřimova do Prahy. Chytil to o pověstný vydří fous. Focení s finalistkami z PIM Women´s Challenge 2013, s účastníky CEO Challenge a klus na sraz s vodiči. Mezi tím vším jsem dostal zprávu, že nafukovací zařízení pro nafouknutí balonků selhalo dřív než byly naše balónky nafouknuty, a bohužel ani jeden modrý na 2:30 nelítal.
Ale konečně jsou tu tóny Vltavy, dav se vydává na cestu. Pouštím stopky, abych mohl kontrolovat čas. Na prvním kilometru chci zkontrolovat, zda tempo odpovídá předepsanému a zjišťuji, že stopky se zastavily po 25 vteřinách. Zkrátka den blbec. Ještě že Lucka má čas pevně pod kontrolou. Na druhou stranu jsem si ověřil, že tím, že tenhle čas běžím už snad podvacáté, stopky ani nepotřebuji.
Skupinka, kterou s Luckou vedeme, je velmi početná a kompaktní (čítá okolo 40 lidí), drží se s námi až někam na 15. kilometr, kde někteří odbíhají dopředu, asi se jim běželo dobře a pilně studovali Běžeckou školu, takže věděli, že mohou směle přidat, faktem je, že už jsme je nedoběhli, z čehož jsem měl radost.
Z čeho jsem měl velkou radost byla organizace, za kterou dávám všem, kteří se na ní podíleli, velkou 1. Druhou velkou radost jsem zažil, když jsem probíhal v půlce závodu kolem Rudolfína a slyšel, že Ivana Sekyrová vyhrála mezi českými závodnicemi. Pak mi velkou radost udělaly všechny holky z Women´s Challenge – běžely co to šlo, žádná mě nezklamala a některé hodně překvapily, co je však nejdůležitější, tak se přesvědčily, že mety, s nimiž původně do celého projektu vstupovaly a považovaly za hodně ambiciózní, se staly z pohledu dnešního dne vlastně jen postupným cílem k ještě vyššímu cíli, jímž je maraton. Holky, velký dík a tleskám!
Aby pak nebylo hektičnosti ze začátku dne málo, po doběhu, když jsme chtěli jít do objednaného salónku na třídní schůzky, tak jsme zjistili, že už to tam nějak nejde. Až do večera jsem přemýšlel, kde se stala chybka.Nakonec mi to došlo. Když jsme objednávali salónek, restaurace už byla zamluvena někým jiným, domluvili jsme se a zamluvili na dnešek salonek na 15. hodinu a na neděli 12. května pak restauraci na 13. hodinu. Bohužel ten, kdo objednávky zapisoval, si to zapsal obráceně. Takže jsme zůstali na ulici.
No, nakonec jsme vybojovali místo na třech frontách, jedna skupina ulovila stůl přímo v restauraci u Rudolfína, jedna na lodi a poslední skupina v pizzerii Carllino u nás v Karlíně. Věřím, že všude nakonec panovala dobrá pohoda, protože ionty, tekutiny i energie byly doplněny a zkazky z běhu vypovídány.
Takže dnes si lehce vyklusejte a mějte – šťastný běh!
P.S. A nezapomeňte poslat fotky ze svého běhu či cíle a k tomu krátkou story na e-mail: dana@bezeckaskola.cz.
Vložit komentář
Chci poděkovat za články Běžecké školy. Absolvovala jsem svůj první 1/2 maraton v čase 2:08!, plán byl 2:15, takže jsem nadšená :)
K organizaci: nemám žádné srovnání z podobných závodů, ale vše mi přišlo fajn. Organizátoři byli moc milí a to dělalo tu správnou atmosféru závodu.
Faktem je, že ozvučení v těch zádních koridorech bylo bídné. Těšila jsem se na dojemný start za tónů Vltavy... a bylo buď ticho nebo se Vltava mísila s jinou hudbou... ale to je fakt detail :)
To: Tomas..... Stačí to napsat jednou. Svůj závod jsem si užil, nemusíš mě litovat. Můžu si ponechat svůj názor?? Koukám, že ses ve Finsku divil Ty, tak proč do toho pleteš mě, já tam nebyl :)))
Taky trochu lituji pana Rukku, že si neužil svůj pražský půlmaraton, nemá cenu mu to vyvracet. Prý se moc prožívám sice nevím co tím bylo myšleno, ale kdo mě zná ví, že věci moc neřeším, ale i přes to mě překvapilo občerstvení na maratonu ve Finsku kde běžci probíhali na občerstvovačce kolem metrových (na výšku) černých igelitových pytlů, ve který byly slané okurky, česky "močáky", Finové to vyžvýkali a vyplivli takže místo kelímků se pár metrů šlapalo po vycucaných slaných okurkách, po rozinkách ani stopy. To by se pan Ruka asi divil :-)
Taky trochu lituji pana Rukku, že si neužil svůj pražský půlmaraton, nemá cenu mu to vyvracet. Prý se moc prožívám sice nevím co tím bylo myšleno, ale kdo mě zná ví, že věci moc neřeším, ale i přes to mě překvapilo občerstvení na maratonu ve Finsku kde běžci probíhali na občerstvovačce kolem metrových (na výšku) černých igelitových pytlů, ve který byly slané okurky, česky "močáky", Finové to vyžvýkali a vyplivli takže místo kelímků se pár metrů šlapalo po vycucaných slaných okurkách, po rozinkách ani stopy. To by se pan Ruka asi divil :-)
To rukka:
Aniž bych chtěla hodnotit Vaše názory, za občerstvovačku na 10.km mohu napsat, že rozinky i ostatní, ovoce atd. byly na stolečku až do ukončení závodu, ne pouze pro prvních 1000 běžců, ti stejně během závodu nejedí. Během závodů mě vždy nadchne pozitivní atmosféra na trati, která se někdy přenese do celého města, škoda, že vy jste si ji neužil.
V sobotu jsem běžela svůj první 1/2 maraton, vlastně první běžecký závod vůbec. Na závod jsem se přihlásila na podzim, jen abych měla cíl a důvod hýbat se i přes zimu (in-line brusle zatím spí v komoře) . Trénovala jsem více či méně poctivě a s blížícím se termínem závodu jsem se začala obávat výsledku. Cílem pro mě bylo doběhnout, nejsem totiž žádná lehká váha a i když sportuji často, běh nikdy nebyl mým koníčkem. Veškeré moje obavy se rozplynuly po příchodu k Rudolfinu. Vysoká koncentrace pozitivně naladěných lidí mi obrovsky zvedla náladu! Vše bylo z mého pohledu perfektní! Organizátoři, dobrovolníci, zázemí, trať.... Jen že jsem nenašla modrý balónek s časem 2:30 mě trochu mrzelo. Rozhodla jsem se běžet tedy na "vlastní pěst" a světe div se, doběhla jsem do cíle!!! :-) Je mi jasné, že čas 2:46 není nic úžasného, ale já se i tak těším z toho, že jsem překonala samu sebe a mohla být součástí této skvělé akce. Ještě jednou všem díky, zejména těm, kteří mě podél trati povzbudili, když jsem to nejvíce potřebovala!!!
Šťastný běh všem!
Pan Ruka má asi i nějaký osobní problém s komunikací, ale jak sám píše, je to jeho věc.
Osobně souhlasím s Petrem v předchozím komentáři, krásně to vystihl do nejmenšího detailu.
Můj názor je, že závod se organizačně povedl, i když určité nedostatky měl. Celkové hodnocení bych dal 1-, pořadatelé a dobrovolníci zasluhují velký obdiv a poděkování.
Záchodky by se jistě daly umístnit i po stranách ke koridorům, vždy místo jedné boční kovové zábrany.
Zcela jistě by bylo dobré lépe uspořádat odchod závodníků po skončení závodu, lávka vedoucí nad tratí by pro ten účel byla dostatečná (viděl jsem jednou na desítce).
Udělování startovních čísel by mélo být transparentnější – bylo by dobré zveřejnit přesná pravidla, která by navíc měla zohlednit nejenom plánované časy, ale i již dosažené a dohledatelné časy.
Pokud se ale jedná o rozinky pro prvních 1000 lidí, tak se přiznám, že jsem kolem občerstvovaček běžel poměrně rychle, že jsem si ani nevšiml, že tam nějaké byly. Mám dojem, že běžci s časy pod 1:30 tato občerstvení téměř nevyužívají. Naopak bych ale vítal, kdyby v kelímcích bylo poněkud více vody, protože čím méně někteří rychlejší běžci využívají pevného občerstvení, tím více využívají vodu nejenom na pití, ale třeba i osvěžení obličeje apod.
Nemožnost převádět startovní čísla a desítky inzerátů těsně před závodem mi vadí nejvíce, už jsem o tom s PIM vícekrát psal, letos však zatím na to nereagovali.
Také mi vadilo, že jsem v obálce u registrace dostal spoustu různých letáků, včetně časopisu Koktejl, který byl ovšem zajímavý, avšak chybělo tam skoro to nejpodstatnější: brožura s detailními informacemi o závodu, která tam přitom vždy byla. Vím, mohl jsem si ji stáhnout z Internetu, a naštěstí jsem na ni ještě doma kouknul a zjistil tak například čas půlmaratonské mše, ale netiskl jsem ji, protože jsem si byl jistý, že ji obdržím u registrace, což se nestalo.
Hodně mi vadilo chybné umístnění kilometrovníků na 12. a 14.km, což zkresluje mezičasy na 12.,13.,14. a 15.km. Já sice měl Garmin, tak jsem se nenechal tolik zmást, ale i tak to bylo nepříjemné.
Ještě jednou ale pořadatelům patří velký dík.
To Tomas_Pce: Moc se prožíváš, já žádný problémy neměl, tak je za mně ani neshrnuj!!. POpisuju svoje zážitky ze závodu, který jsem sám odběhl. Dovolíš mi prosím, abych si své názory ponechal?? Nebudeš mi vnucovat, co si mám myslet? Jo a počasí bylo taky super – ale to snad pořadatel nezajišťje – Praha taky dobrá – to snad pořadatel taky nestavěl!! Jak říká Lůca – budu se držet svýho planu a běhat pod dvě hodky se svejma rozinkama :)))
P.S. Jo a ten internetovej přenos samozřejmě nefunguje, neuč mě zacházet s archivem čt – nemyslím 5 minutovej medajlonek o vítězi – mluvím o přenosu!!!!
Přesně! Ten eskalátor – já myslela, že už nás řadí do koridorů rovnou z metra! :) Ale jinak všechno na jedničku – počasí, lidi, výkony (dala jsem si osobák), skvělí dobrovolníci (já jim děkuju vždycky a kdybych jednou nemohla běžet, určitě bych chtěla být u toho aspoň z té druhé strany).
Tak běhu zdar!
