Hervis ½Maraton Praha 2013 – jak jsem ho viděl a prožil
Od rána to bylo trošku hektické. Připravit vše pro vodiče, aby byli na trati vidět. Pak čekání na Michala „Vydru" Vítů, než najde cestu z Pelhřimova do Prahy. Chytil to o pověstný vydří fous. Focení s finalistkami z PIM Women´s Challenge 2013, s účastníky CEO Challenge a klus na sraz s vodiči. Mezi tím vším jsem dostal zprávu, že nafukovací zařízení pro nafouknutí balonků selhalo dřív než byly naše balónky nafouknuty, a bohužel ani jeden modrý na 2:30 nelítal.
Ale konečně jsou tu tóny Vltavy, dav se vydává na cestu. Pouštím stopky, abych mohl kontrolovat čas. Na prvním kilometru chci zkontrolovat, zda tempo odpovídá předepsanému a zjišťuji, že stopky se zastavily po 25 vteřinách. Zkrátka den blbec. Ještě že Lucka má čas pevně pod kontrolou. Na druhou stranu jsem si ověřil, že tím, že tenhle čas běžím už snad podvacáté, stopky ani nepotřebuji.
Skupinka, kterou s Luckou vedeme, je velmi početná a kompaktní (čítá okolo 40 lidí), drží se s námi až někam na 15. kilometr, kde někteří odbíhají dopředu, asi se jim běželo dobře a pilně studovali Běžeckou školu, takže věděli, že mohou směle přidat, faktem je, že už jsme je nedoběhli, z čehož jsem měl radost.
Z čeho jsem měl velkou radost byla organizace, za kterou dávám všem, kteří se na ní podíleli, velkou 1. Druhou velkou radost jsem zažil, když jsem probíhal v půlce závodu kolem Rudolfína a slyšel, že Ivana Sekyrová vyhrála mezi českými závodnicemi. Pak mi velkou radost udělaly všechny holky z Women´s Challenge – běžely co to šlo, žádná mě nezklamala a některé hodně překvapily, co je však nejdůležitější, tak se přesvědčily, že mety, s nimiž původně do celého projektu vstupovaly a považovaly za hodně ambiciózní, se staly z pohledu dnešního dne vlastně jen postupným cílem k ještě vyššímu cíli, jímž je maraton. Holky, velký dík a tleskám!
Aby pak nebylo hektičnosti ze začátku dne málo, po doběhu, když jsme chtěli jít do objednaného salónku na třídní schůzky, tak jsme zjistili, že už to tam nějak nejde. Až do večera jsem přemýšlel, kde se stala chybka.Nakonec mi to došlo. Když jsme objednávali salónek, restaurace už byla zamluvena někým jiným, domluvili jsme se a zamluvili na dnešek salonek na 15. hodinu a na neděli 12. května pak restauraci na 13. hodinu. Bohužel ten, kdo objednávky zapisoval, si to zapsal obráceně. Takže jsme zůstali na ulici.
No, nakonec jsme vybojovali místo na třech frontách, jedna skupina ulovila stůl přímo v restauraci u Rudolfína, jedna na lodi a poslední skupina v pizzerii Carllino u nás v Karlíně. Věřím, že všude nakonec panovala dobrá pohoda, protože ionty, tekutiny i energie byly doplněny a zkazky z běhu vypovídány.
Takže dnes si lehce vyklusejte a mějte – šťastný běh!
P.S. A nezapomeňte poslat fotky ze svého běhu či cíle a k tomu krátkou story na e-mail: dana@bezeckaskola.cz.
Vložit komentář
Souhlasim s Terezou, bez Vas Milosi bych nemel motivaci vstoupit na trat a nebyt Vasich vodicu, tak svuj prvni pulmaraton nedam za 1:53. Diky. :-)
Velke DIKY TOBE MILOSI. Bez tech vsech pozitivnich mailu, komentaru a pece by jsme nebehaly tak lehce a s chuti, jak behame:) ;)
Miloši, hledal jsem vás U Rudolfína, ale narazil jsem tam na Bohunku s Jožkou, tak jsem zůstal s nimi a už dále nezjišťoval, kam jste se dále přesunuli. Fotky z cíle zatím nemám, ale story jsem napsal (ale ne úplně krátkou): www.kanovsky.cz/komentare.php?Cislo=183
