To jste tady měla bejt už dávno
Tak a jsem v průšvihu. Jsem dokonce v těžkým průšvihu! Za celý minulý týden jsem se téměř nevykopala k nějakému fyzickému výkonu, a už někdy ve středu jsem byla unavená jako kotě. Takže vlastně nevím, o čem budu dneska ve svém deníčku psát…
Tento článek vyšel na Běžecké škole 5.2.2013
V pondělí jsem po práci jela do Prahy za Milošem, který už tam odjel ráno a ještě večer jsme měli první schůzku. V úterý jsme ráno vyjeli do Uherského Hradiště, Brna a skončili jsme opět večer v Praze na poslední schůzce. Ve středu jsme měli schůzky od rána až do večera, a v době, kdy jsem z poslední běžela na noční bus do Chebu ve 20:30, seděl Miloš ještě v Hiltonu na PIM CEO Challenge. Domů jsem přijela ve 24:00, do postele jsem se dopotácela kolem půl 1 ráno.
Ve čtvrtek jsem si myslela, že bych se mohla jít alespoň projít, ale přijela jsem z práce, opravila články, udělala si něco k jídlu a totálně vyřízená skončila na válendě s čajíkem a knížkou, kde mě také o několik hodin později Miloš našel, když přijel večer z Prahy. Takže zase nic.
V pátek jsme hned po práci jeli do Německa pro časopisy a nějaké potraviny, takže pak už jen večeře a skutek opět utek’. Beze mě. No a máme tady sobotu – ráno jsem zahájila po delší době mou speciální rozcvičkou, odpoledne jsme se vyštrachali konečně ven v krásném předjarním počasí. Během procházky se zatáhlo a začalo sněžit způsobem, který mě ohromil! Velikánské mokré slepeniny vloček mi zaplácávaly brýle, takže po chvíli už jsem šla tak nějak poslepu.
Kolem to rázem vypadalo tak, jak to mělo vypadat a nevypadalo na Vánoce. Všude bílo, ticho, ani živáčka a my v tom poskakovali jako děti, rozhazovali rukama i nohama a halekali. Endomondo jsem zapnula až ve Frantovkách a protože jsem přes noc nenabíjela mobil, po 1 km mi zdechnul i s Éňou. A to jsme přitom natočili pěšmo nejméně 10 km, s tím pobíháním ve sněhu a poskakováním možná i víc:-).V neděli ráno opět rozcvička a odpoledne procházka.
Běhání jsem odložila. Noha se pořád tváří, jako by se na mne zlobila, ačkoli já už ji vlastně nezlobím ničím… Rozhodně si odmítám připustit, že by mi vystavila stopku, co se běhání týče, ale v žádném případě se s ní nechci prát. Rozhodla jsem se, že když nemůžu běhat, budu o to víc posilovat, takže vám už příště přinesu nějaké fotky ze svého speciálního variabilního kruháčku:-), jen musím přesvědčit milovaného a milujícího manžela, aby to nafotil, ale tak, abyste mě v tom žoku, co bude na jeho uměleckých fotografiích, poznali!:-)
Taky jsem poprosila Dava Schovánka, který pro vás píše ten parádní seriál o Emilovi Zátopkovi a sám si s achilovkami užil své, aby udělal ze svých zkušeností “sebrané spisy”, protože jsem zjistila, že je nás víc, kteří s nimi máme problém. David byl tak kolegiální, že mi své poznatky o tom, co zabírá a pomáhá, poslal, takže už brzy se s nimi budete moci seznámit i vy.
Protože jsem spoustu z vás zblbla svým nadšením z Endomonda, potěšil mě test osmi nejoblíbenějších běžeckých aplikací pro mobily v německém Runner’s Worldu, kde velmi dobře zabodoval v hodnocení přesnosti, s jakou “proměřuje” na 1000 m oproti ostatním aplikacím.
V testu byly: Polar Beat, Endomondo, Runtastic, Runmeter, My Asics, Nike+, Runkeeper, Adidas MiCoach. Zajímavé je, že všechny aplikace proměřovaly směrem nahoru – tedy naměří vám víc, než skutečně uběhnete! Éňa byl v přesnosti měření druhý nejlepší za vítězným Polar Beatem, který naměřil na 1000 metrech jen +10 metrů, Éňa +25 m. Pro představu – třetí i u nás hodně používaný Runtastic už má na kilometru o 55 m víc, Nike+ 75 m, Runkeeper +90 a poslední Adidas MiCoach rovných +100 m, což činí už 10 % navíc.
Na závěr něco aspoň trošku veselého: už dlouho pokukuju po nějakém “extra” cvičení a zjistila jsem, že ačkoli v Chebu nemáme ani Crossfit, ani Kettlebelly, máme tady oddíl thajského boxu. Já vím, já vím! Je to trošku uhozený, nicméně jako trénink je to téměř dokonalé: zápasník je silný, pružný, dynamický, rychlý a většinou zatraceně dobře vypadá!:-).
Nejvíc se mi ale líbilo, že když jsem si trenérovi po dlouhém váhání napsala o nabízené soukromé tréninkové hodiny, abych tam jako mezi těmi namakanými zápasníky nezacláněla, volal mi a ptal se, proč nepřijdu normálně na normální trénink. Snažila jsem se mu naznačit, že už jsem trošku starší maso, ale furt to nějak nechtěl pochopit a pořád trval na tom, že mám přijít, že jim tam chodí různí lidé. Tak jsem se dožrala a vypálila na něj rovnou, že mi ale je skoro 53. Napřed bylo ticho. Začínala jsem se bavit. Pak ovšem zabodoval, protože s lehce roztřeseným hlasem prohlásil: “No tak to jste tady měla bejt už dávno!!”:-)))
Vložit komentář
Tak to jsem zvědavá, jak to dopadne na tom tréninku thaiboxu :D. Držím palce s Achilovkou, ať to není boj s větrnými mlýny. Já si dnes plácám po rameni, že mám konečně zase po dlouhé době běžecký trénink za sebou, uffff.
