Zelené Endomondí postavičky v kalendáři
Přiznávám se, jsem infantilní. Mám ráda obrázky, barvičky, prťavý postavičky… Taky mám ráda plný kalendář akcí, nejlépe různých a úplně nejlépe, když se jich několik různých našlape v rychlém sledu do jednoho dne. Navíc jsem – zcela neuvědoměle samozřejmě – neuvěřitelně soutěživá! Z tohoto výčtu je naprosto jasné, proč jsem se zbláznila do svého nového Endomondího kámoše.
Obsah [skrýt]
Jak už jsem psala v minulých částech deníčku, naistalovala jsem si do mobilu sportovní aplikaci. Vždy jsem byla příznivcem aktivit, které se neměří, a nemohla jsem pochopit lidi, kteří si oběhnou ještě barák, aby měli přesně 10 km. Co víc – přišlo mi to směšné! Taky jsem nikdy nevěděla, kolikátý jdu/běžím/jedu kilometr a bylo mi to šumafuk. To, že jsem ani netušila, kolik minut a sekund mi ten který kilometr trval, snad ani nemusím dodávat.
To vše se změnilo jako mávnutím kouzelného zeleného proutku.
Jakmile jdu běhat, chodit, jezdit na spinningovém kole…, už vybírám tu správnou postavičku a pouštím workout. V průběhu aktivity pořád jako úplná guma kontroluju, jestli už mám kilometr, za kolik byl, jestli náhodou nebyl pomalejší než ten předchozí, zrychluju, když vidím, že mi nevychází dostatek metrů na zbývající čas, po ukončení aktivity okamžitě kontroluju spotřebu kcal a jednotlivé fáze tréninku. A spokojeně a pyšně si prohlížím kalendář s namalovanými postavičkami u dat, nejlépe hned 2v1:-).
Moc ráda bych tam měla více těch běhajících, ale musím se přiznat, že to, co jsem si udělala s tou achilovkou, mě zatím do žádných výkonů nepouští. Na druhou stranu si říkám, že to je možná dobře, protože se teď prostě nemůžu strhat, ani kdybych chtěla:-).
A jak to tedy vypadalo v minulém týdnu? Protože to po sobotní dlouhé procházce s Milošem nebylo ani lepší, ale ani horší, usoudila jsem, že chůze tomu evidentně nevadí a v úterý jsem si dala napřed 30 minut chůze. Výsledek mě rozčílil, poněvadž jsem spálila JEN 198 kcal!!!, a tak jsem si dobrovolně ještě doma hned sedla na spinningové kolo a šlapala dalších 30 minut do pedálů. Protože nemám jak spárovat kolo s aplikací a na kole mi chcípla baterie u displeje, jako bych neujela vlastně vůbec nic:-), ale přesto jsem překvapivě spálila 324 kcal. Na kole mě samozřejmě achilovka nezlobí vůbec.
Jenže já chci běhat!!! Stav se po tomto kombinovaném náhradním tréninku opět ani nezlepšil, ale ani nezhoršil (což v praxi znamená, že kromě pokusů o běh už o ní skoro nevím:-)), a tak jsem se odhodlala vyzkoušet ji při indiánském běhu, neboli slavném BJU (Běž Jak Umíš).
V pátek jsem přišla domů a chtěla využít vodiče. Miloš se na mě podíval, jako bych spadla z višně, a poznamenal, že on se zrovna ze svého tréninku vrátil a jde do sprchy, nikoli znovu ven, a já že se můžu jít pinožit na své BJU klidně sama, on že by mi s tím moc nepomohl. To byla koneckonců pravda, i když mi to vůbec nepřišlo něžně podporující a kamarádské, ale zase na druhou stranu – když s vámi váš manžel vyrazí na váš trénink, je nabalený jako pumpa s odůvodněním, že s vaším tempem on se tedy rozhodně nezpotí, a navíc si na sebe navleče 10 kg (nosil 5 kg, ale ta prý nestačila) zátěžovou vestu!!!, aby jako aspoň něco dělal – a s tím vším pak maže celou cestu 5 – 10 kroků před vámi s tím, že se ANI JEDNOU NEPODÍVÁ, jestli vás třeba nepřejelo auto nebo jste si nezlomila haxnu nebo tak něco, tak si pak řeknete, že to si snad dobrovolně odpustíte a jdete nakonec sama docela ráda. Jinak svého muže opravdu miluju.
Musela jsem se rozhodnout, jestli půjdu ve sněhu na kraji silnice nebo ve vyjetých kolejích, které byly ovšem místy kluzké, což mi v kombinaci s tou achilkou nepřišlo zrovna bezpečné, tak jsem statečně dusala v tom sněhu na kraji. I tam jsem se trošku bála (jednak uklouznutí, jednak o nohu), takže jsem byla ještě prkennější než obvykle. Zajímavý je, jak mi achilovka povoluje jen takový kraťoučký krok, který je ovšem z hlediska správného stylu lepší. Když si „jen tak cupitám“, jde to docela dobře, takže si říkám, že se to možná z donucení naučím i správně:-).
Bylo to hodně pomalé, na 4 km jsem potřebovala více než 33 minut, ale i tak se mi tam nějak vloudila nejvyšší dosažená rychlost 4:33 min/km, což opravdu nevím, jak se stalo – muselo to být z kopečka a zrovna to neklouzalo:-).
Pak jsme byli v sobotu opět na našem 9 km okruhu, chodili jsme, ale procházku jsme silně zkrátili oproti minulému týdnu – tedy ne na km, lítat ještě neumím:-), ale na čase, za který jsme to ušli. Noha drží. Teď bohužel už druhý den trpím jako zvíře, obkládám se nahřátými poštářky, piju heřmánek a bohužel si musím pomáhat i Paralenem proti bolesti bříška, ale jak to přejde, vybíhám na trasu a honím kilokalorie!
Poslední veselá poznámka na závěr, když už mluvíme o těch kilokaloriích: Milošek teď běhá o poznání více než obvykle, někdy si jde na trénink i několik dnů za sebou. Tuhle si dokonce šel po takovém pěkném výživném tréninku hodit záda na válendu. Když jsem se ho ptala, co jako blbne, že se tak bičuje, podíval se na mne s výrazem štvané laně a prohlásil: „Jsem tlustej, no!" Tak abyste si nemysleli, že ty Vánoce se podepsaly jenom na vás!:-)
Všem hýbajícím se postavičkám na silnicích, cestičkách, v lese, na kole, v tělocvičně… a já nevím kde všude ještě ZDAR!
Abych to tedy celé uvedl na pravou míru, tak to bylo takhle:
Manželské „běžecké" etudy
„Půjdeš se mnou běhat?" „NE!" „A proč ne?" „Teď jsem přiběh'." „Vždyť jsi byl i včera, proč tolik běháš, kolik jsi dal?" „No a co? Protože jsem tlustej a ty chceš, abych nosil ty vypasovaný trika a tam je vidět každej špek. Dal jsem skoro 19, abys věděla – byl jsem na Zelené hoře!" Tak takhle si nyní krátíme své manželské kratochvíle – čti krátké chvíle, které trávíme spolu.
Vložit komentář
Endomondo je ale úžasně motivační, už kolikrát jsem se donutila jít běhat jen proto, že ten kalendář prostě vypadal bez běhajících postaviček hrozně prázdně :-P takže si myslím, že pro lenochy jako jsem já, je to skvělá věc. :-) Držím palce všem, co začínají :-)
Ženský, mám radost, že se u mých deníčkových zápisků smějete a někde to dokonce vede až k tomu, že kolektivně, že, Simi?:-) Dokonce jsem se dozvěděla, že na základě mých článečků některé z vás poprvé vyběhly!!
Ivčo, s tím sněhem máš pravdu, ale lepší než ledovka:-), a s ulítáváním na sladkým to je jednoduché – čím víc cukru, tím víc cukru, tedy: cukr je chemická sloučenina, která činí své konzumenty na sobě závislými a oni pak musí konzumovat další a další. Vypadá to srandovně, ale je to fakt a bohužel funguje asi jen to, když cukr bez pardonu na čas vyhodíte z jídelníčku. Přestanete na něm být závislí.
Zuzko, deníček píšu jednou týdně, ale choď k nám na stránky klidně každý den, pokaždé se něco dozvíš!:-)))
Všechny vás moc zdravím a přeju, ať nám to šnečí běhání jde. Jo a na facebooku mi některá přívrženkyně napsala tip na další aplikaci, ve které je kromě želvičky a zajíce ještě mnoho dalších zvířatek. To musím mít!!!:-)
Nedá mi to a musím taky napsat. Skvělé články!!! Celý týden jsem chodila na web a sondovala, kdy se objeví další :D. Je to nádherně napsané. Směju se od ucha k uchu. Například s těmi zády manžela při běhání, to máme stejné, bohužel jsem dost často neviděla ani ty záda, na začátku trasy jsem mu řekla čau a už běžela svým lehkým slimáčím tempem :). Teď mu strčím do ruky vozík s mrňouskem a toho trochu zbrzdí :D. Jo a Endomondo už mám v mobilu taky :D.
Dančo, opět jsem se náramně pobavila, frrrrrrrrr, článek putuje směrem k mým kolegyním :-) "Pinožit na své BJU" <-> to mě baví... :-) Dančo, vazivové, úponové záležitosti se údajdně hojí i 6 týdnů. Tak buď trpělivá, rychle ti to uteče. Držím palce, aby tvé výběhy už byly bez bolesti. Těším se na další článek! :-)
Měla jsem s achilovkou problém taky. díky špatné botě mi napraskla. Dostala jsem sádru na osm neděl? ale to už je let,,,,, teď už je to dobré, ale chce to klid. Bohužel. Držte se !! a Pište :-) endomondo mě láká taky moc :-)
Děkuju za komentáře! Já mám teď s tou svou achilovkovou "rychlostí" problém, zda když jdu ven zadat "run" nebo "walk" – dopředu totiž nevím, kam mě noha pustí víc:-).
To mi budes muset endomonda – ten maly zazrak nekdy ukazat.....jsem zvedava....
Taky jsem tomu asi před rokem propadla a teď pořád sleduji jakým tempem, kolik, za kolik a obíhám dům ještě jednou :-D
Jako vždy úžasné čtení, Dano. Mě to v tom sněhu nějak nejde,,, a nebaví, podkluzuje to, člověk se nadře jako pes a k tomu ulítávám tolik na sladký,,, je to marný boj. na sněhu běžím případajíc si jako slon :-) :-)
