Jak 6 potkala 9
Nevím, jestli to dokážu nějak vtipně krátce shrnout... Na začátku našeho vztahu mi bylo jasně sděleno, že běhání je pro něj za trest a z hloubi své duše ho nemá rád. Postupně mi začal říkat, že kvůli mně by se možná i na to běhání dal – tedy sem tam – rozhodně nic systematického (což ho mimochodem drží dodnes, takže sám zatím nevyběhl).
Několik týdnů poté jsme šli koupit běžeckou obuv a běžecké oblečení (podotýkám, že miláček nemá rád také nakupování a musí se na něj psychicky připravit minimálně 48 hodin dopředu), protože když už vyběhnout, tak ve správné obuvi a ve funkčním prádle. Analýzu běžeckého stylu v Triexpertu zvládl statečně – celé nakupování trvalo slabou hodinu:-). Pak jsme jednou ráno vyběhli v Častonicích a od té doby musí nezbytně nutně běžet aspoň půl metru, nejlépe však dva metry přede mnou – pokud se ho pokusím předběhnout a zrychlím, tak on zpravidla zrychlí taky (kopec nekopec, terén neterén), takže při posledním lehkém výběhu z Křivoklátu na Klíčavu (ca 8,5 km) jsme běželi posledních 1.500 metrů pacem 4:15 :-). Ovšem na přímou otázku, proč musí být první, odpovídá, že o nějakém soutěžení nemůže být ani řeč, on že si běží konstantním tempem a rozhodně nezrychluje:-).
Na druhou stranu je úžasný servisák – byl se mnou na Velké Kunratické, kde mě podporoval, dělal fotky (shodou okolností ani jedna nebyla zaostřená) a točil video (nejsem na něm moc vidět, protože stojím v hloučku 30 žen cca 20 metrů od něj a ještě zády), hlídal Butchu (pes) a zapáleně fandil. Ještě lepší byly Senohraby, kde si jako správný servisman dal před mým startem buřt, který vlastnoručně opekl nad ohněm (řka, že takovéhle běžecké závody jsou přesně podle jeho gusta a vědět, že se na závodech opékají buřty, účastní se jich už od dětství), opět natočil video při mém doběhu do cíle, kde vtipně zaznamenal můj doběh – přibíhala jsem k němu a dřív, než jsem stačila doběhnout, aby bylo možno rozpoznat, že jsem to já, otočil se k cíli – asi čekal, že to v cílové rovince rozbalím ještě víc a čekal a čekal, až zabral poslední dvě vteřiny mého běhu pěkně zezadu:-).
To je zatím ve zkratce asi všechno. Od Františkolázeňské 23hodinovky toho moc nenaběhal, protože má problémy s úponem na koleni – což se asi velmi rychle vyřeší, protože v pondělí má svůj první individuální trénink s Milošem ve Stromovce:-). Miláček totiž dostal k letošním Vánocům originální dárek – 5 individuálních tréninkových lekcí s Milošem Škorpilem. Při rozbalení dárku byla celá jeho rodina značně vyvedena z míry a zděšena, že to s tím půlmaratonem asi skutečně myslí vážně. K miláčkově cti nutno poznamenat, že nehnul ani brvou (případné zděšení se mu podařilo šikovně skrýt) a řekl takovým hodně přesvědčivým tónem „To je príííma“... Velmi mě dojala jeho bezelstná otázka, kolik se jich na tom tréninku sejde – a dost ho překvapilo, že na individuálním tréninku s Milošem Škorpilem bude pouze on a Miloš:-).
Za zmínku stojí i komentáře jeho rodiny – mamka mu říká, že už by to s tím běháním neměl přehánět, protože je nějakej pohublej (asi že mu nedám pořádně najíst) a děda, který je zasloužilým mistrem v trojboji a osobně prý znal Emila Zátopka, rozhodně takhle dlouhé tratě jako je např. 10 km nedoporučuje, protože je to pro organismus nezdravě vyčerpávající. Sám prý běhal max. 1.500 metrů a vystačil si s tím po celý život. Moje mamka si mě vždycky vezme stranou a říká mi, že bych toho Zdendu neměla nutit do běhání, protože je na něm evidentně vidět, že ho to nebaví!
P.S. MILÁČKU, PŘEPOSÍLÁM I TOBĚ – KDYBYS CHTĚL NÁHODOU UVÉST NĚKTERÉ VĚCI NA PRAVOU MÍRU NEBO SE TI ZDÁLO, ŽE JSEM NA NĚJAKÝ VTIPNÝ POSTŘEH ZAPOMNĚLA:-). Eva
P.P.S. Ahoj, článek se mi líbí a drobné odchylky od reality přispívají k jeho vtipnosti (alespoň nám s Evičkou se to tak zdá):-) Zdeněk
Vložit komentář
S velkým zájmem jsme si přečetli Tvoje řádky, Evičko, od vzniku Vašeho líbezného vztahu, jeho začátku a jeho pokračování. Je tam také zmínka, tedy o mě, jak jsem byl první v trojboji. Ano, stalo se to v roce 195O ., kdy se konaly atletické hry učňovské mládeže ve Vítkovicích. Bylo mi tehdy něco víc než 16 let a závodil jsem za atletický dorost Kladna. Jelikož jsem chodil do učňovky, byl jsem na tyto hry vyslán. Trojboj se skládal z výšky, koule a 60 m. Ve výšce jsem byl druhý, výkonem 155 cm /nůžky/, v kouli a na 6O m první. Na stadionu Vítkovic jsem přebíral pohár a přítomen byl i můj bratr, který tehdy kopal za Vítkovice. Jinak moje atletická činnost pokračovala na Kladně, kde jsem běhal 1OO m , 4OO m a 8OO m, házel diskem, koulí, skákal do výšky a do dálky. Dokonce jsme založili v Malém a Velkém Přítočně atletický klub, za vedení Václava Šťastného. To k upřesnění k Tvému vyjádření o mé osobě. Jinak jsme velmi rádi, že tak půvabně se vyjadřuješ k Vašemu vztahu, který jak doufám, bude mít trvalý charakter. Je hezké číst, že Zděnda se stal Tvým miláčkem, protože ho také máme velmi rádi. Rád zjišťuji, že máš velmi dobrý vztah k atletice, k dlouhým tratím i k maratonu. Musím přiznat, že to je jakýsi druhý pól mé atletické činnosti. O to více to obdivuji. Po pravdě řečeno, že Zdeněk začal také s těmito dálkovými běhy, jsem sledoval s velkými obavami. Nejsem si tak jist, že je na to dobře fyzicky připraven. Jsem si však vědom, že o těchto problémech velmi dobře víš a jeho tréninkem chceš, aby se Ti přiblížil, za což Ti děkuji. Život sám je běh na dlouhé trati a když poběžíte spolu, bude to jedna velká radost. Děda.
Než jsem viděl fotku, tak jsem se obával, že nadpis v sobě skrývá nějaké mnohoznačnosti:). Po shlédnutí fotky jsem se uklidnil. Je třeba dodat, že já jsem pod Vašim vlivem už asi 3 x vyběhl sám. V žádném případě to ale neznamená, že bych se k Vám a Vašim tréninkovým metodám chtěl nějak přibližovat:)
Evi, pěkně vtipně napsaný. Zdravím Vás oba, Evu i "Radku" a Zdeňka.
Zuzka
Evčo moc krásný a vtipný článek.
