Mé tělo je tělem běžce, jen o tom ještě neví!

3.1.2013 – 30 minut BJU. Sotva jsem přišla někdy v půl 7 večer z práce, MMM jen s výmluvným gestem ukázal do šatny a vůbec nereagoval na to, že venku prší a já mám od oběda hlad. Když jsme vyběhli, navrhl vychytrale, že můžeme běžet „malý okruh“, který ovšem měří asi 4,5 km. Prskla jsem na něj, že to já teď ale ani náhodou nedám do těch předepsaných 30 minut a že poběžím 15 minut a pak se otočím a dám totéž zpátky. Dělal jakoby nic a šli jsme. Když jsem po 15 minutách pískla, že to teda otáčím, děsně se divil, proč to dělám, když už to teď máme přece skoro stejně daleko, jako když to doběhneme okruhem. Nechápu, proč mi do plánu teda vůbec píše těch 30 minut??
Obsah [skrýt]
Je děsně zajímavý, že při dalším tréninku si přidala sama a pak se oháněla nějakými 10% navyšování?
Dva nové vzrušující zážitky:
- Premiérový běh s Milošovo šíleně výkonnou čelovkou – fakt jsem viděla ve tmě, já, šeroslepá!!! Občas jsem sice dělala blesky ve stromech, když jsem se zapomněla, ale jinak fakt dobrý!
- Taktéž premiérový běh s běžeckou aplikací v telefonu – nainstalovala jsem si Endomondo a totálně mě fascinuje, jak mi to všechno počítá a následně vyhodnocuje. Sranda na tom je, jak jsem nikdy nechápala, co na tom ti lidé mají a co je na tom jako tak baví, že to já bych NIKDY… a ups – už v tom lítám!:-)
5.1.2013
45 minut BJU. MMM rozverně: „Tak dneska si dáme DBJU (jako double), půjdeme kolem Ameriky (cca 9 km!). Já: „No to ne, já mám na dnešek 45 minut!" MMM bojovně: „Ale já jsem trenér!" Já přebíjím: „Ale já mám tréninkovej plán!" MMM triumfálně: „No tak to dáš za 45 minut, stačí trochu zrychlit – já nevím, s čím máš problém?!“
Nechtěl mě pustit na ten „malý okruh“, který by se mi na těch 45 minut upřímně docela líbil, že to je málo, tak mě za odměnu vytáhl na „ten pěknej, běhavej" kopec. Zrovna dneska, když jsem se – již zcela v zajetí Endomonda – rozhodla, že předběhnu sama sebe, rozuměj, budu rychlejší než minule, kdy jsem „položila základní kámen“. (Jen pro vaši informaci, co to znamená u totální lemry: 4,07 km za 35:43 min, prům. rychlost 8:47 m/km, max. rychlost 4:50 min/km, 355 kcal, 0,09 l potu:-))) – to nevím, jak měří?)
Cesta do kopce mi sice moc nešla – nohy by šly, ale plíce to nějak neudejchaly, zato jsem se celou dýchavičnou cestu nahoru těšila na to, až poběžím dolů, kdy naženu nějakej ten dobrej čas a Endomondík mi k němu přimaluje zajíce. To fakt dělá, u nejpomalejšího kilometru pak přičiní želvu:-).
Když jsme se plazili vzhůru 23 minut, Miloš zavelel, že otáčíme, ale já mrkla do telefonu a zjistila jsem, že ještě kousek a budu mít 3 km. Takhle to přece nenechám! Dojedu tu trojku, pak otočím a pofrčíme dolů! Jak řekli, tak udělali. Dolů jsem skutečně frčela jak namydlenej blesk – vyvinula jsem pro mne naprosto neskutečnou rychlost 4:37 min/km!! Aber die konce, jak by řekla moje maminka… už při docházení domů mě začala docela pěkně bolet noha dole vzadu, jak je achilovka, se kterými mám mimochodem už mnoho let střídavě problémy. No a večer už jsem brečela, nemohla skoro spát, jak to bolelo a jak mi to bylo líto… nejen, že nemůžu běhat, ale nemůžu ani chodit, kulhám jako starej Peyrac!
No, MMM se mě ptal, co to mělo znamenat na tom kopci, že když jsme běželi dolů, tak jsem s ním snad nakonec i závodila:-), ale já jen měla upřímnou radost z toho, že mi to konečně chvíli běží! Což normálně neběží… Summary: předběhla jsem se, prům. rychlost byla 7:48 min/km, běžela jsem 6 km za 46:58, spálila 554 kcal a vypotila prý 0,14 litrů potu. Spokojenost. Akorát je ze mne teď invalida.
A na závěr další moudrost pro začátečníky: nepřidávejte plyn příliš brzy! Rychlostní tréninky jsou prima věc pro středně pokročilé, ale u začátečníků můžou napáchat více škody než užitku. Vaše svaly, klouby, šlachy (!!!) prostě ještě nejsou připraveny na takovou dardu, a když jako já poběžíte z kopce s větrem o závod, může se stát, že se ty tvrdé dopady vašim nožkám prostě nebudou líbit tak, jako vám.
P.S. dnes (7.1.) už můžu chodit, Miloš měl zase pravdu, že to bude dobrý! Zítra ještě musím vydržet, jsme v Praze, a k dalšímu tréninku se bohužel dostanu asi až ve čtvrtek, ale to nevadí – hlavně, že to půjde! (Ha – asi poprvé v životě mě vážně mrzelo, že by to nešlo!?!)
Vložit komentář
Dano, díky moc za reakci, mám radost, něco pořídím :-)
Moniko, dlouho jsem váhala, jestli tam ta čísla vůbec mám dávat, ale pak jsem si řekla, že třeba někoho potěším a povzbudím:-), jsem ráda, že se tak stalo! Nemá tě vůbec co mrzet, kdybych už mohla běhat tou rychlostí, co jsi běžela na Beach party, cítila bych se jako pravý závodník! A tak vlastně gratuluju!:-) a děkuju za komplimenty! Noha bolí... ale já to nevzdám!!!
Ivo, ty krásně barevné spoďárky jsou z letní kolekce Craftu!
Dana se odvolává na článek: Jak jsme půl roku testovali výrobky značky Craft
Milá Dano, ani nevíš, jak jsi mne potěšila! Konečně "rychlostně múj" člověk! Zdravím tě z Pardubic – já, posledníček poslední z Leoniny Tříkrálové běžecké beach párty na Černém Mostě z minulé neděle. Byla jsem moc smutná, že jste na mne v cíli museli všichni tak dlouho čekat. Ještě jsem se z toho úplně nevzpamatovala. A já přitom běžela tak rychle.... 6,5min/km!!! :-)
A taky se musím přidat k ostatním – moc ti to sluší! I zázračné koláčky bych si dala.
Tak ať ti to běhá a nic tě nebolí!
ještě si musím pořídit ty úžasný spoďárky :-) jako má Dana :-) neb bavlna mě po hoďce začíná studit :-) :-)
Mňam, mňam...tak tomu rozumím Miriam. Hezký zbytek dne. Zuzka :-)
Milá Zuzu, byly to obyčejné povidlovo – tvarohové chodské koláčky polévané šlehanou smetanou a sypané moučkovým cukrem :-):-). Na zdravotní neduhy jako dělané :-), neb byly dělány s láskou.....
Zuzu, musím potvrdit, že koláčky byly opravdu výtečné!!! :-)))
...hihihi...teda Michale, ty jsi mě rozesmál :-))...prej ponožky....
Miriam: já chci recept na zázračné koláčky, prosííím :-)
Danuš: hodně štěstí na cestě.... :-)
Zuzka
Hezký ponožky, Danuško.
Všem ženám a dívkám děkuji za podporu, Miri speciální dík za zázračné koláčky a já to zase zítra zkusím, snad mi noha neupadne!:-)
1 . 2