Vzkaz od života: Nenech si mě utéct!

Psát v těchto dnech o běhání a vynechat při tom olympiádu, zvláště po tom, co si i britská televize všimla mávající účastnice olympijského maratonu žen, by bylo trestuhodné. Trestuhodné hlavně proto, že tohle gesto patřilo jediné české účastnici v tomto běhu běhů.
Tento článek vyšel na Běžecké škole 7.8.2012
V čem bylo tohle gesto tak výjimečné a proč jej zdůrazňuji v seriálu věnujícímu se přípravě na We Run Prague? Výjimečné bylo proto, že bylo učiněno v životním závodě, na nějž se Ivana Sekyrová – jeho autorka – připravovala celý letošní rok, a přesto nezapomněla, o čem běhání zejména je. Že je hlavně o radosti, kterou přináší tomu, kdo běží, a když se to umí, tak i tomu, kdo se na jeho běh dívá. Znáte to: sdílená radost, dvojnásobná radost. V tomto případě to byla mnohatisícová radost, jak je možné se dočíst v komentářích těch, kteří toto její gesto zachytili.
Ještě ti dlužím vysvětlení, proč o tom mluvím v seriálu věnovaném přípravě na We Run Prague. To je jednoduché. Píšu o tom hlavně proto, že We Run Prague je běh, který má lidi přivést k běhání, naučit lidi radovat se z pohybu, naučit lidi uvědomit si, že život není o honění se a také že běhání není nějaké honění se. Že život i běhání, nebo vůbec hýbání se, je o radosti, o radosti z pozorování toho, jak nám v těle proudí energie, jak nám každý krok doslova a do písmene vhání do plic, do krve, do té nejposlednější cévky, kyslík a s ním i uvolnění, které se projeví úsměvem na naší tváři. Úsměvem, od nějž už je velmi blízko k tomu, podělit se o svou radost s ostatními.
We Run Prague je běh, záměrně nepíšu závod, kde si to můžeš vyzkoušet na vlastní kůži. Pokud nejsi vysloveně zaměřená na výkon, na to porazit ty, co běží We Run Prague s tebou, tak si ho nejlépe užiješ tak, že na těch 10 kilometrech využiješ každého okamžiku, kdy budeš moci povzbudit tu či toho kdo tě předbíhá, toho, koho předbíháš ty, toho, kdo právě přešel do chůze, protože to trošku přepálil a došel mu dech.
Pojmi celý We Run Prague jako jeden nekončící happening, jako běžecký happening, pak se možná stane zázrak zázraků a ty zjistíš, že běh není žádná práce, žádná tíha, žádný stres, žádný běs, ale jen nekonečná radost a to i ve chvíli, kdy se při něm budeš někdy trápit, protože ti to nepoběží zrovna tak, jak by sis představovala.
Vložit komentář