Hubnutí – zákeřná nemoc, která jednou vyhubí lidstvo aneb hubnutí do úplného zblbnutí
Člověk se bojí všeho neznámého, bojuje s různými nemocemi. S těmi, které tu jsou s ním na Zemi po celou dobu, jen je dříve neuměl pojmenovat, i s těmi, které umí pojmenovat již dávno, ale proti nimž doposud nenašel lék, nebo lék našel, ale ony nějak zmutovaly a boj začíná znovu. Přitom největším nebezpečím pro člověka je HUBNUTÍ.
Tento článek vyšel na Běžecké škole 1. 10. 2011
Jak jsem k tomu dospěl? Prostým pozorováním. Stačilo si uvědomit, kolik stránek se každý den popíše na toto téma. Člověk by si mohl myslet, že tenhle problém už by mělo mít lidstvo dávno vyřešený, když se mu v podstatě věnují skoro všichni. O cukrovce, o rakovině, o chřipce, o moru toho určitě tolik nenapíšeme, ani se jim tolik nevěnujeme, jako hubnutí. A pořád jsme na začátku. Nejspíš proto, že to v podstatě žádný problém, žádná nemoc není, je to jen lidská nechuť si přiznat, že se raději bude trápit, než by přiložil ruku k dílu. Taky o čem by si pak lidi povídali, že? A čím by se živili ti, kteří si dali boj s tloušťkou za celoživotní úkol? A je úplně jedno, zda stojí na straně těch, kteří předepisují na hubnutí všechny možné recepty, nebo těch, co je pak s menší či větší pravidelností při každé příležitosti porušují.
Nejčastější konstatování
- Jsem tlustá, potřebuju shodit
- Jsem tlustý, potřebuju shodit
Bylo by divné, kdyby se toho někdo nechytil a nechtěl těmhle lidem pomoci vyřešit jejich problém. Problém ale je, že většinou se to řeší jen tím, co si dáme do dížky, tedy do úst, ne tím, jak ze sebe dostat nadbytek přijaté energie, která pak způsobí, že úspěšně kyneme. Nebo tím, že přijmeme nadbytek zcela nevhodné – nízkokalorické stravy, která nám nedodá energii vůbec, tedy ani energii potřebnou na rozjetí metabolických procesů, které by nám umožnily zbavit se toho svinstva, co do sebe nasoukáme v dobré víře, že tak našemu tělu a tím i sobě činíme dobře.
Na jedné straně je tady tedy člověk mající problém s nadváhou a na druhé průmysl na hubnutí. Průmysl, který vymýšlí zaručené preparáty, výrobky, či recepty, které člověku bez jeho aktivního přispění umožní být když ne hubený jak lunt, tak aspoň normálně rostlý.
Nadváha – hubnutí – tloušťka versus výška – BMI index
Snad nejpoužívanější slova či slovní spojení ve všech světových jazycích
Celý ten chaos, celý ten hubnoucí průmysl má jeden velmi zajímavý podtext – čím víc se mluví o tom, že lidstvo kyne, až přetéká, čím více odborníků na výživu se tomu věnuje, tím větší procento lidí je otylých. Možná by stálo za to si položit otázku:
Čím to tak asi může být, co je tady špatně, nedíváme se na ten problém nějak blbě, ze špatného úhlu?
Jasně, že díváme, jen je daleko jednodušší si říci: „Jsem nemocný, jsem nemocná, je to dědičné, nic s tím nenadělám." Samozřejmě, že jsou lidé, u nichž toto vše platí. Pro ty není tento článek určen a také s nimi hluboce soucítím.
Problém není v tom, co a kolik jíme, ale hlavně v poměru přijaté energie a vydané energie. Problém je také v tom, že nikdo se nevydrží celý život trápit nějakou dietou, hlídat si den co den, kolik toho a čeho sní, když na druhé straně na něj útočí reklama a říká mu: A dej si ještě tohle, a tohle a tohle, a tohle je taky výborný. Takže „chudák" stále přebíhá z období, kdy drží nějakou dietu, do období, kdy se na všechno vybodne a zbodne, co mu padne do nákupního koše.
Jak na tloušťku
Pokud patříte mezi ty, pro které je jakýkoliv jiný pohyb než:
- sednutí a vysednutí z auta
- jízda výtahem či na jezdících schodech
- ježdění prostředky MHD
- tlačení nákupního košíku
- žvýkání potravy a pití – čehokoliv
- houpání se na židli
- obracení se na posteli
- … a podobně
cizí, tak raději přepněte na jiné stránky, kde vám třeba poradí, co si upnout kolem pasu, aby vám to kolem něj běhalo, a dál buďte v klidu, vždyť život je tak krátký, abyste si ho ještě kazili tím, že se třeba půjdete projít či proběhnout. No fuj!
Jediný LÉK na HUBNUTÍ je POHYB, POHYB, POHYB
Tento lék má jediný „nežádoucí" účinek, a to sice ten, že se musíte aktivně hýbat, abyste se vypořádali s přebývajícími kilogramy své živé váhy, a je nutné jej užívat pořád a do konce života.
Na druhou stranu už má samé žádoucí účinky a to, že:
- nic nestojí – jen váš čas
- zaručeně funguje
- budete moci jíst, na co budete mít chuť, jen se nebudete smět přežírat
- ušetříte za léky
- ušetříte za preparáty na hubnutí, které stejně bez zapojení aktivního pohybu nefungují
- ušetříte za výrobky, které budou hubnout za vás, a to i ve chvíli, kdy se budete u televize ládovat slanými oříšky, brambůrky…
- ušetříte za tuny časopisů a knih, v nichž hledáte zaručené rady, jak zhubnout
- si vyčistíte hlavu od všech myšlenek, jak konečně zhubnout
- si začnete užívat života
Myslím, že kdybych si dal ještě chvilku času, tak najdu i další pozitiva, které může do vašeho života přinést aktivní pohyb, ale nakonec i ta, co už jsem vyjmenoval, by měla většině lidí, kteří řeší problémy s nadváhou, stačit, aby se nade mnou navrhovanou medicínou alespoň zamysleli. Myslím, že i to by byl značný posun v tom, jak přestat bojovat s nadváhou a začít hubnout!
Nebo je to všechno jinak
A to tak, že ti obézní, ale na druhou stranu i ti hodně hubení – třeba ženy trpící anorexií, mají nedostatek něčeho (mnohdy je to pochopení a láska) a neumí to říci, tak to říkají svým tělem. Tím, že se jim pak někdo věnuje – lékař, psycholog, výživový poradce – získávají pocit, že nejsou až tak úplně na všechno sami.
Vložit komentář
Docela by mě zajímalo, zda existuje něco jako ideální váha pro běžce, kde je ten dobrý poměr cena/výkon ve smyslu výkonnost a hmotnost. Čím větší hmotnost (myslím svaly, ne sádlo), tak by měl být vyšší výkon, ale zase to sebou musím tahat, jsou více namáhané klouby, takže to má strop. Když mám malou hmotnost, tak sice klouby tak namáhané nejsou, ale zase je tam prý méně pevné vazivo apod., takže v důsledku to může být pro klouby horší.
Lze říct, jaká je pro vytrvalce (tratě 15-20km) ideální hmotnost? Nejlepší časy jsem paradoxně měl při kolem 53 kg, což je při 182cm málo a je to velká podváha, při které si vás klidně nechají v nemocnici a doktoři říkají něco o zdraví ohrožujícím stavu
Při 65 kg jsem už hmotnost více cítil a když jsem měl 75 kg, což je dle BMI na 182cm ideální stav, tak jsem měl časy podstatně horší a byla to makačka.
Ač velký zastánce sportu všeho druhu a běhu zvláště, zastávám názor, že pro řešení pandemie obezity je smysluplný přístup k výživě důležitější resp. má zásadní vliv. Ačkoli si Vás velice vážím a na tom se nic nemění, troufám si tvrdit, že to co co píšete (konkrétně, že nejdůležitější je pohyb) zpravidla říkají lidé, kteří s nadváhou nikdy problém neměli. Když se s tímto názorem setkám tak se většinou ptám: jak efektivně vyřešíte pohybem obezitu u ženy s těžkou artrozou velkých kloubů, která za Vámi přijde o dvou franc. holich a je rada, ze zvládá vlastní sebeobsluhu. Navíc takový člověk má celou řadu dalších onemocnění zpravidla s obezitou souvisejících. Podotýkám, ze zdaleka nemusí mít 200 kg, třeba 120 kg. Díky a pěkný den
Běhám intervalově: například 10sekun sprint, 20 sekund vyběhání- to 3x, pak zvýším zátěž-sprit na 20 sekund, lehké vyklusání 60 sekund- to 2x, pak 15 sekund sprint a 45 sekund vyklusání- to 4x a pak na závěr 30 sekund sprint a 90 sekund vyklusání- to 3x. Toto cvičím 3x týdně, během 21 dnl 1 kg tuku dole, trvá to cca 15 minut, s rozcvičkou a závěrečným protažením max.25 minut.. Série sprintů postupně navyšuji, vyklusávání postupně zkracuji, tak jak mi to dovolí fyzička.
Někdy sprintuju i do mírného kopce – to je výživnější.
Mám asi velké štěstí. Netloustnu. Ale má játra mají velkou smůlu v tom, že hubnu alkoholem. Můžu sníst, co mě napadne, ale když piju pivo nebo víno každý den, tak hubnu kilo za kilem. I přes svátky jsem zhubla, a to jsem v podstatě nic nedělala.
Ale začala jsem si připadat slabá. Nejsem vyloženě hubená, ale po problémech s anorexií před pěti lety vím, jaká má být moje váha, a že i v případě, kdy ještě vyloženě anorekticky nevypadám, už je to na mě málo.
Takže zkouším omezit alkohol a běhat. Jsem dva měsíce po operaci kolenních vazů, ještě 31. prosince jsem vykouřila svou obvyklou denní krabičku cigaret (předsevzetí zatím drží) a už jsem před dvěma dny uběhla 21 kilometrů za 1:50. Moje tělo se neuvěřitelně rychle regeneruje. Ačkoli se ho soustavně snažím zničit, podává skvělé výkony.
A co je momentálně můj největší problém: Když teď hodně běhám, tak musím POŘÁD JÍST!!! Mám neustále strašný hlad. A vzhledem k tomu, že váhu si teď držím (spíš shazuju, pokud něco), tak to asi doopravdy potřebuju.
No, tak mi držte palce v mých předsevzetích a v naplánovaných bězích tento rok.
Plne souhlasim s clankem. Pohyb je zdravy a lidske telo je konstruovane na pohyb. Lide co jsou pri tele si za sve problemy muzou sami (nulovy pohyb a energeticky prijem vyssi nez vydej), z pocatku se takto rozjizdi u kazdeho. Potom clovek hleda zpusob jak zhubnout, beh nepripada v uvahu – prece si neznicim klouby a boty jsou tak drahe! Tak prichazi na radu jidelnicek a az se upravi vaha, tak se zacne se sportem. Za rok, za 2, za 10, po smrti... Hlavne ze se chce.
Drive jsem hral zavodne hokej, po serii operaci kolene a stehenni kosti mi byl sport zakazan. Akceptoval jsem to. Jenze co se nestalo – pribral jsem 15kg behem 2let. Byl pro me problem dobehnout tramvaj, vyjit schody, citil jsem se jako slon. A tak jsem zacal behat, za lonsky rok jsem ubehnul cca 2500km, odrikal jsem si alkoholicke napoje, sladke pochutiny a ejhle, za rok jsem shodil 14kg.
Jestli chce clovek zhubnout, musi akceptovat, ze ze zacatku bude pri behu pusobit jako buldozer, bude pomaly, ale na druhou stranu – clovek se rodi hubeny a je predurcen k pohybu.
Ve stadiu sve nejvyssi spekatosti jsem ubehl 1/2 maraton za 2:13. Nyni se pripravuji na maraton, ktery chci dokoncit do 3:30.
Pevnou vuli a hybejte se. Jinak nas to jidlo zabije!
Já začal běhat před rokem v září. Váha 97 kg, výška 184 cm. Začal jsem od 3 km a postupně jsem přidával km. A vedl si statistiku. První tři měsíce po pravidelném běhání ráno před snídaní, jsem nezhubl ani deko.A pak to najednou šlo, něco se zlomilo a já za 12 měsíců zhubl o 13 kg. Dnes si váhu udržuji kolem 84 kg, běhám dál a jsem spokojen.
Chce to hlavně běhat jednou týdně delší vzdálenosti (15-20 km) nebo aspoň 1 hodinu. Přes týden úterý a čtvrtek stačí 6-7 km.
Čtu si komentáře ke článku a zjišťuju, že všechny psaly holky. Asi na tom nebude nic zajímavýho, holky se prostě o sebe víc staraj. Tak aby kluci nezůstali pozadu. Ne, že by chlapi nenadávali, že mají panďero a tlustý nohy. Nadávaj, ale tak leda mezi sebou a ještě si z toho, jakože dělají srandu. Ale v koutku duše si srandu nedělaj. Univerzaální lék, po kterým všichni (skoro všichni) touží není. Selský rozum říká, všeho s mírou (autora článku možno zahrnout :-)). A to jak v jídle, tak v pohybu. Pokud to s něčím přeťápnu (ať kluci nebo holky), blbě a hlavně dlouho, pokud vůbec, se to napravuje. Hodně sportovat a nejíst povede tak leda ke kolapsu těla, opačný způsob ale taky.
Jen pro informaci: Je mi 40, týdně běhám okolo 45 – 70 km, snažím se jíst s mírou a stejně nehubnu. Při 163 cm mám okolo 65 – 66 kg. Asi jsem geneticky robustní :-).
Přeju všem príma hejbání i jezení a to s velkou chutí obojí a s velkou mírou (paltí taky pro obojí a pro všechny, řekl bych).
Velmi zajímavý článek ... zcela se s tím ztotožňuji. Bohužel patřím k těm, kteří běhají 3x týdně 8 km – pro radost, pro endorfiny, i pro hubnutí .... ale to poslední nefunguje. A tak jako fanda běhu hltám tyto stránky .... stravu jsme výrazně zlepšily a funguje to, manžel shodil a v běhu a na kole je na vrcholu své výkonnosti a já? Stále běhám pro radost, váha shodit nejde, hlídám co kdy dám do pusy ... ale pozor: aspoň nepřibírám !!!! Takže jak píše Hanice – podmínky jsou mnohdy nerovné. A proto se na nás běhající slony nedívejte s despektem, je to hodně těžké pak s Vámi sedět v restauraci a dívat se, jak si s chutí dáváte knedlíky :-) ale prý je to všechno v hlavě, prosím nemáte někdo nějakou náhdrádní? Vyměnila bych .... a pak by jste teprve viděli ty časy....:-)
A hlavně když zapojíte pohyb , tak se vám nemůže stát , že máte špatnou náladu. Je to zvláštní jak to funguje. Dokud si budete říkat jsem tak unavený (a kdo není při večerním návratu z práce) tak budete unavený. Ale vzít boty a třeba jenom na 20 minut na začátku obejít rychlou chůzí pár bloků , pak postupně běh , pak už jen běh .... pak budete chtít víc a dál a ... stravu bych řešila až si člověk zvykne na pohyb, protože obojí najednou by mohl být dost šok. Mám zkušenost, že bez nějakého režimu v jídle to nejde a hodně lidí , který potkávám říká že vlastně jí správně , že proč by si nedali sušenky k obědu když na KJ to je stejně jako oběd atd... prostě se vrátit k tomu co nás učili ve školce, pořádně jíst a nemlsat místo jídla. Nakonec proč si tolik lidí jídlo vlastně odpírá , když je to taková dobrá věc:))) Taky mám problém udržet si váhu a pocitově jsem tak 5 kg (jednu velikost) nad tím kde by se mi to líbilo, ale asi je lepší než se snažit řešit každé kilo , uvědomit si proč to tělo máme, co po něm chceme, k čemu je vlastně milionem let vývoje uzpůsobené. Prostě pohyb je přirozenej, pravda někdy bolí, ale bez toho to nejde.
Souhlas s Hanicí! Taky nemám pocit, že pohyb je pro hubnutí nebo udržení stálé hmotnosti samospasitelný. Od jisté doby si prostě musím hlídat co, jak, v jakém množství a kdy jím. Jinak váha letí nahoru pohyb nepohyb.
A že je obezita problémem většiny "civilizovaného" světa? Někteří se pokouší tu situaci řešit, jiní na ní chtějí vydělat. Lidem s nadváhou chybí zdravý rozum, chytají se prvoplánových a jednoduchý řešení. Vždyť už by se dalo říci, že existují celá průmyslová odvětví, která se hubnutím zabývají. Kde je poptávka, tam se objeví i nabídka. Jenže proč ty lidi z nadváhy léčit a tím si likvidovat potencioní odbytiště. Aby prachy tekly, stačí nabízet stále nové, atraktivně balené a nejlépe instantní výrobky, po kterých se zhubne do tří dnů a bez námahy.
Kdepak hubnutí, jestli na něco jako lidstvo zajdeme, tak to bude vlastní blbost kombinovaná s hamižností.
Takže díky za článek a určitě na tohle téma ještě něco napiš, osvěty a informovanosti není v této oblasti nikdy dost.
1 . 2
