Haileho berlínský příběh
Letošní 38. ročník berlínského maratonu byl ve znamení dvou velkých návratů – Paula Redcliff i Haile Gebreselassie oznámili útok na olympijský limit. Pro oba je olympijský maraton za rok v Londýně možná poslední velkou výzvou. A tak jsme se spolu s Miriam rozhodli zpříjemnit si nedělní dopoledne sledováním berlínského klání.
Ten, kdo někdy běžel maraton v Berlíně, jistě chápe Haileho tvrzení, že je to jeho oblíbená trať. A to určitě ne z důvodů uváděných Michalem Dusíkem při komentování PIMu (prý jsou berlínské bulváry natolik široké, že při dobře zvolené stopě se dá ušetřit několik metrů a trať si tak prý zkrátit…), ale kvůli jedinečné atmosféře, skvělé organizaci a také krásné a rychlé trati, vedoucí v jednom velkém okruhu po pro závod uzavřených silnicích braniborské metropole. Možná je v tom i trocha sentimentu, tamní 36. ročník byl můj vůbec první maraton, ale na Berlín mám ty nejlepší vzpomínky.
Závod
Na úvod musím říct, že stejně jako nesouhlasím s Michalem Dusíkem, nesouhlasím ani s Radkem Narovcem, který v článku na behy.cz napsal, že Haile od začátku zjevně nebyl ve formě. Většina z vás už asi ví, jak pro něj závod skončil, ale na mě působil naopak skvěle: jako vždy usměvavý, mávající před startem divákům a od prvních kilometrů běžící zcela uvolněně na špici. Ve vedoucí skupince byl kromě něj a několika vodičů také budoucí světový rekordman Patrick Makau. A možná právě to mohl být (podle mě) hlavní problém. Možná se Haile přecenil, nebo se nechal příliš strhnout nastoleným tempem, kdy se od prvních mezičasů běželo na nový, výrazně vylepšený světový rekord. Anebo byl prostě po letech své výjimečné kariéry jen zvyklý běhat na čele…
Zhruba na 26. kilometru běžela vedoucí skupina na výsledný čas 2:03:02, tedy téměř o minutu rychleji, než už 4 roky starý Haileho rekord. A pak to přišlo… Makau zjevně nebyl spokojený s rolí „polovodiče“, kdy Haile nespolupracoval a běžel soustavně za ním, několikrát prudce změnil směr z levé strany na pravou a pak nasadil tempo, které ze skupinky nikdo nebyl schopen akceptovat. Po pár stovkách metrů v tu dobu už znatelně ztrácející Haile náhle odbočil, zaběhl do travnatého pruhu mezi diváky, hluboce se předklonil a zůstal stát. Dlouze vyvěsil ruce a naznačoval cosi, jako že mu buď „chybí vzduch" anebo potřebuje zvracet. Po chvíli se narovnal, zlostně se plácl do stehen, cosi zamumlal a – vrátil se na trať! Celé to trvalo zhruba minutu, možná víc, možná míň, ale ten návrat šokoval všechny včetně komentátora anglického Eurosportu: „My God, he is back, he is back in the race!“
Co se vlastně stalo na 27. kilometru?
Patrick Makau běžel pětku mezi 25. a 30. kilometrem za úctyhodných 14:19 a Haile se ho snažil udržet. Pak prý podle jeho manažera Jose Hermanse dostal zřejmě astmatický záchvat; problém, se kterým se potýkal již dříve a který se mu v posledních letech vyhýbal…
Haile Gebrselassie „odstupuje“
Haile Gebrselassie se snaží chytit dech
Haile Gebrselassie a jeho potíže s dýcháním
Haile Gebrselassie se chystá k návratu na trať
V tu chvíli všichni zapomněli na vpředu běžícího Makau a začali sledovat – slovy komentátora – další díl Haileho berlínského příběhu. Krátce po návratu se dostal zpět na špici na 6. místo. Pak na něj dokonce počkal i jeden z vodičů a pokračovali spolu. Brzy byl už druhý se zhruba dvou a půl minutovou ztrátou na Keňana. Bylo to strhující představení… Bohužel bez velkolepého konce. Zhruba na 35. kilometru odstoupil ze závodu definitivně. Jako důvod pak uvedl, že už nebyl schopen zaběhnout čas zaručující účast na olympiádě. Později ale ještě uvedl, že se o něj chce ještě jednou pokusit, pravděpodobně v lednu v Dubaji.
A jak si vedli ostatní?
Makau nakonec doběhl do cíle v čase 2:03:38, o 21 sekund lepším než do té chvíle platný světový rekord. Jak říká Haileho agent Jos Hermans, začíná nová doba, doba Keňanů běhajících na hranici 2:02 – 2:03.
Paula zvládla svůj návrat lépe. Ačkoliv pozvolna víc a víc ztrácela na čelo ženského závodu, nakonec doběhla třetí v čase 2:22:18 a zajistila si tak účast na londýnské olympiádě.
Velkým a příjemným překvapením byl výkon v cíli pátého Brita Scotta Overalla běžícího svůj první maraton. Výsledný čas 2:10:55 mu zajistil olympijskou jistotu.
Císař Haile
Haileho jsem měl vždycky rád, dodnes si pamatuju téměř uhrančivý souboj s Paulem Tergatem na olympiádě v Atlantě na 10 kilometrů. Vážím si ho nejen jako jedinečného běžce (Runner´s World ho dokonce vyhlásil za nejlepšího běžce desetiletí na dlouhých tratích), ale i jako člověka. Určitě bych všem doporučil film Endurance, který o něm v roce 1999 natočil Walt Disney Production, minimálně pro lepší pochopení toho, z jakých podmínek a jakým způsobem se dostal až na absolutní vrchol. V lednu v Dubaji mu budu držet palce, na olympiádě by mi chyběl.
Vložit komentář
Same, já si fakt myslím, že se prostě nechal "vybláznit"… Makau má k dobru asi 15 let myslím, prostě kdyby tam neběžel a běželo by se třeba na 2:08 nebo tak něco, Haile by to zvládnul. Věk nezastaví, to je jasný, ale pořád mu ještě věřím, že neodešel definitivně, tu Dubaj si nenechám ujít. Paula vlastně udělala to, co tady zmiňuju – když viděla, že ty mladší jsou rychlejší, odpadla a běžela dál svoje tempo na ten limit – a nakonec ho má. To Haile chtěl zas vyhrát… a limit nemá.
Měl jsem Haileho vždy v úctě a líbil se mi i jako věčně optimistický člověk a skvělý sportovec. Jeho "vystoupení" v Berlíně mě však hodně zklamalo.
Já vidím důvod Haileho odstoupení spíše než ve zdravotních důvodech v psychice. On se málokdy na maratonu střetl s opravdovou konkurencí a není prostě zvyklý prohrávat. Tady poznal, že Makau je natolik lepší než on, že na něj nemá šanci a když viděl, že by ho mohl porazit i vodič, který mu většinu tratě odtáhl, zkrátka to neunesl a raději odstoupil. Upřímně řečeno to považuji za tak trochu neúctu k soupeřům. Ono se vždy dá při odstoupení na něco vymluvit a nevypadá to na první pohled tak zle, jako být poražen na trati. A důvod, že by se šetřil na maraton v lednu do Dubaje je asi směšný. Těch pár kiláků i kdyby pro něho volným tempem "vyklusal" po 3:15-3:20 tak by měl slušný čas a na Dubaj by to vliv nemělo. Ostatně i pořadatel, který mu jistě zaplatil královské startovné by si zasloužil ho mít v cíli a ne DNF. To Paula je u mně jiná klasa. Ta si na neporazitelnou favoritku nehraje.
