Prázdninový deník učitelky – dosoustředěná
Jsou zase v háji. Prázdniny. A zdály se tak dlouhé. Nedostala jsem se k práci školní, jak jsem zamýšlela a měla ji měsíc rozloženou na stole, neubyla jsem očividně (řečeno mechovským slovníkem) na objemu ani hmotnosti, ale učinila jsem maximum pro větší rychlost, kratší čas. A zodpovědně říkám, že víc nebylo v mých silách, že jsem už nemohla pro dobro věci udělat víc.
Myslela jsem si, jak lehko povyprávím o soustředění v Srní, ale nejde to...
Nejsem s to přeorientovat se z (všudypřítomné, dechberoucí a srdcesvírající) krásy Šumavy do reálu mezi panely a auta, a hlavně nejsem schopna utřídit myšlenky. Zatím jsem roztřídila vyprané prádlo, roztrhané boty, ale v hlavě stále chaos. Spousta nových lidí, zážitků, kilometrů, potu, chutí, vos, to nejde vstřebat hned.
Miloš už vše zásadní napsal a se vším lze jen souhlasit, jak by ne, když chci za rok jet zas. Zvlášť když mě pochválil, pro pochvalu budu třeba potit krev.
První dny mi šel pohyb vpřed ztuha, mladí (to byli všichni a Miloš samozřejmě) byli rychlí, natěšení lítat po kopcích. Což o to, natěšená jsem byla taky, ale v mém případě to nestačilo k tomu, abych se udržela ve skupině. Velmi jsem ocenila, že na rozcestích chrti na pomalé čekali. Z prvního delšího výběhu k Prášilskému jezeru jsem byla tak nervózní, že jsem nemohla spát, bolelo mě břicho a nakonec jsem si vyžádala povolení vyběhnout o čtvrt hodinu dřív, aby mi hned u chalupy zas všichni neutekli. A byla to krása, strašně jsem si to užívala, dobíhali mě postupně a daleko později než jsem očekávala, dokonce mi Miloš řekl, že už myslel, že jsem se ztratila. A postupně den za dnem se běžecká skupina zmenšovala, někdo odjel, někdo přešel na pěší turistiku, ale Hance to začalo jít, že jo!
U jezera Laka ve čtvrtek při nejdelším výběhu jsem už byla ve skupině čekajících na pomalé. Navíc nápad Terky a Ondry pokračovat z Modravy ještě po vlastních do Mechova, když míst v autě byl dostatek, byl výzvou, na kterou se neříká ne. Takže za čtvrteční den jsme měli v nohách 39 a půl kilometru.
Být na soustředění o týden déle, čekala bych i na Miloše:).
Největší záludností soustředění, příště už budu poučena a nenechám se mást klamavou reklamou, byly Milošovy tzv. odpočinkové dny. Byly dva, při prvním jsem si jen v duchu myslela, že jsem asi divná, že neumím odpočívat, druhý odpočinkový den mě však ujistil, že divná nejsem, že Miloš jenom odpočinkem rozumí adrenalinové fyzicky a psychicky náročné aktivity, aby pak třicetikilometrový běh ve srovnání s tím byl jen snadnou zábavou.
Středeční odpočinkový den jsme klopýtali, smýkali se, přelézali nejhorší polom v ČR, pak jsme brodili Vydru, nacvičovali jsme přes ni hody do dálky běžeckou obuví, ledvinkami a banány. Ten den jsem zjistila, že snad ani nemám ráda přírodu. Tolik jsem se už těšila na normální běh po předem dané vyznačené trase.
Poslední den ráno jsem se vytrápila na ranním závodu 3 km, to není nic pro mě, takový běh nemám ani trochu ráda, vytrvala jsem jen díky vidině snídaně.
Byla to krásná tečka za letošními prázdninami.
Snad bych jen zaapelovala na ročník 66 a starší, koukejte se na příště včas přihlásit, protože ne že by mladí nebyli úžasní, krásní, vtipní atd., ale přeci jen generační rozdíl tam byl (Přesně!!), vrstevníci jsou vrstevníci a zakládat sekci starších v jednom jde blbě. Tak mě v tom napřesrok nenechte samotnou!
Vložit komentář
Ahoj Hani. Jako vždycky – skvělý článek :) ... přidávám se k názoru, že odběhnout ranní 3 km závod není nic snadného. Nebýt Milošova "proslovu" a čekající snídaně ... no nevím nevím ... ale cílovou metu máme za sebou a teď se můžeme těšit na další. Moni :)
Tak to od zari na skole poradne rozbehni:). Stodulky do toho!!! Zkus je ziskat pro zakovsky maraton!!!! Drzim palce, at se dari. 12:)
39 a něco? Čili další dlouhý trénink jen tak z místa? Mnichove, třes se!
Jaká skupina? Úplně souhlasím s Terkou! Pěkně napsaný článek. Přeji hodně síly do nového školního roku :-)
Hani, jestli v "sekci starších" bude někdo, kdo mě tak po 10 km velmi pomalého joggingu vezme na záda, tak já do toho jdu!:-)
Jinak velký obdiv, jsi skvělá!
Hani šlo ti to skvěle, příští rok nám všem vytřeš zrak a proženeš nás, když budeš takhle dál pobíhat, takže nebude třeba zakládat skupinu pro tvé vrstevníky ;-)
