Chřibský běžníček otevřen! Během na Lysou horu.
O této akci jsem začala přemýšlet okamžitě po tom, co se mi nepodařilo startovat v květnovém horském běhu na Lysou. A protože jsem nic nechtěla nechat náhodě, připravovala jsem se, jak to jen šlo.
Nejvhodnějším a nejbližším místem pro tuto přípravu byla pro mě kroměřížská Hvězda, kde o různá stoupání není nouze a pokud se mi to někdy zdálo málo, dal se lesní okruh běžet několikrát po sobě:-). Dalším místečkem, kde se dá bez potíží najít nějaký ten kopeček, je oblast přímo pod Lysou horou, kam velmi často a rádi jezdíme – Čeladná. Zde jsme byli během červencových svátků. Přípravné běhání potom vrcholilo během dovolené na Šumavě – v okolí Filipovy Huti, Modravy a Horské Kvildy. Tady se mi podařil běžecký trénink doplnit i cyklistickým s rodinou a přáteli. V posledním týdnu před závodem jsem se vrátila opět na Hvězdu, kde jsem díky letošnímu letnímu počasí vyladila formu slalomem mezi vodními jezery s bahnitým závažím na botách:-).
Musím také říci, že na Šumavě se mi podařil ještě jeden husarský kousek. Zlákala jsem k tomuto závodu také Staňu Kytlicu, který doposud běhal jen tak, převážně po rovině. Nebyla to však jeho běžecká závodní premiéra, tu si odbyl před několika týdny na desítce v Jedovnici. Druhou mojí „obětí" se stal Patrik Bartík, všestranný sportovec, vytrvalec, velmi úspěšný účastník např. nedávného závodu na 1000 mil skrz Česko-Slovensko, kterého jsem ale nemusela nijak přemlouvat a spíš jsem mu jen připomněla termín:-).
Staník a Patrik
Silná trojka před startem
Kotvu jsme zvedali a do Beskyd jsme odjeli už v pátek před večerem, přesto, že start 26. ročníku silničního závodu v běhu na Lysou horu byl naplánován až na sobotní odpoledne, přesně na 15. hodinu. Není nad to se před závodem v klidu vyspat a zahájit dopoledne pozdní snídaní a ukončit ho poté brzkým, lehkým obědem:-). V tuto dobu se k nám přidal i Patrik, tak nic nebránilo popojet směrem Krásná. Prezentace probíhala v restauraci Zlatník, startovalo se pak z rozcestí Papežov. Nahoru na horu nás čekalo 8,4 km a převýšení 704 m. Na start hlavního závodu se postavilo 167 účastníků. Startu hlavního závodu předcházely i závody dětí, kterých jsme se ale tentokrát neúčastnili, protože naše děti vzaly rozum do hrsti a včas odlétly za skutečným létem k moři:-).
Ještě než bylo odstartováno, zaklepal mi na rameno Pavel Mojžíšek (ahóóój Pavle:-)), moc dobře mu to poslední dobou běhá, ještě jednou gratuluji ke skvělému výsledku!
S Tomášem Blahou, klubovým kolegou a absolutním vítězem závodu:-)
Ještě před startem se mi zdálo, že jsem se oblékla více, než bylo potřeba. Po několika kilometrech se ale výběr ukázal být správný, protože s přibývající vzdáleností a nastoupanými výškovými metry začalo přituhovat a silnice se nořila do čím dál tím větší mlhy. Od začátku jsem volila spíše pomalejší tempo, které se mi opět vyplatilo, postupně se mi dařilo jej upravovat a v posledních dvou kilometrech jsem hodně zrychlila. Moje původní odhady výsledného času byly značně podhodnocené, rozhodně jsem nedoufala ve výsledek pod hodinu. Vycházela jsem z výsledku, který jsem zde udělala před 3 lety v průběhu horského běhu na Lysou horu (toto se běží z Ostravice, terénem, ne po silnici).
Obavy z toho, že nejspíš nevydržím běžet celou dobu se ale postupně také rozplývaly a zjistila jsem, že se mi běží vlastně moc dobře a i kritický 7. kilometr, kde je poměrně prudké stoupání, se dal bez potíží zvládnout. Nebudu to dál protahovat, sečteno a podtrženo s číslem 95 jsem probíhala cílem za 55:02 min. Byl to prozatím můj nejrychlejší výstup na Lysou horu. S dětmi sem chodíme i tři hodiny:-). Patrik dosáhl času kolem 47 min a Staník doběhl na nejvyšší beskydský vrchol lehce nad hodinu.
Patrik (vpravo)
S úsměvem se běží líp!
Staník, bezesporu nejrychlejší kominík v závodu:-)
Patrika Radim stihl až za cílem, tak byl hoch rychlý!
Ta tři písmena musela být dostatečně velká, aby je všichni v té mlze viděli:-)
Suché oblečení, polévka s čajem a zahřívání v horské boudě navrchu vyplnily krátký čas, který jsme zde tentokrát strávili a poklusem jsme se vydali zpět dolů ke Zlatníku, abychom stihli vyhlašování výsledků, které začínalo v 18 hod. Cestou zpět se mírné mžení proměnilo v mrholení, které plynule přešlo v déšť, jak jinak. Mlha mezitím sestoupila až do údolí... Už jsem si v poslední době celkem zvykla, takže to nebudu snad ani komentovat.
Příjemným překvapením pro mě však bylo třetí místo v mojí (veteránské!!!) kategorii:-), s čímž jsem opravdu nepočítala:-):-):-). A pokud bych mohla dát nějaké závěrečné zhodnocení – skvělá akce, perfektní závod, všichni jsme byli spokojení.
V závěru sobotního večera jsme ještě nad výbornou pizzou a různými dalšími dobrotami zvažovali nedělní start na dalším běhu do vrchu, tentokrát v Dolní Lomné – běželo se na Kozubovou. Myšlenka to byla opravdu odvážná. Prvním důvodem, proč zůstalo jen u myšlenky, byl poměrně brzký start – v 10 hod:-). Nebyli jsme schopni se tam dopravit do půl desáté, přes to, že vzdálenost cca 60 km nebyla až tak velká. No a druhým důvodem bylo počasí... Tak třeba za rok???
Vložit komentář
