Danin běžecký deníček – část 1. – Krušné začátky
Neděle první – 24.5.2009. Běželi jsme na „zkoušku" krátký okruh, tj. cca 4,5 km. M si mě asi poprvé při běhu prohlédl a zkonstatoval, že zbytečně zvedám nohy v kyčlích – to mě dostalo. Taky mi poradil, že mám „uvolnit kotníky." Eeeh …? Vůbec jsem nechápala, co tím myslí, což ho inspirovalo k praktické ukázce.
Tento článek vyšel na Běžecké škole 20.7.2010
Obsah [skrýt]
Pochopila jsem ke svému údivu, že se po mně chce vlastně minimalizovat pohyb, tedy jaksi pouze podsouvat jednu nohu před druhou, tak nějak plavně, bez skákání, bez dupání. Pohyb by měl vycházet i probíhat (odvíjet se) z toho – uvolněného (?) kotníku. Zkusila jsem to. Asi to nevypadá tak běžecky, jako když trošku poskakuju, spíš mi celý ten pohyb přijde poněkud valivý, ale např. táhlé dlouhé kopce se tímto způsobem vybíhají podstatně pohodlněji a úsporněji. Na druhou stranu, kotníky neuvyklé takovéto námaze to nesou dost nelibě, ale prý je to otázka času, zvyknou si. Prý :).
Když už jsem se snažila „uvolňovat kotníky“, zjistil M s nehraným a zcela upřímným údivem, že mé nohy při pohybu vpřed opisují jakési obloučky (!), což mi ubírá energie a nutně mě to zpomaluje! (ha,ha,ha). To prý ale budeme „léčit" příště.
Neděle druhá – 31.5.2009
M se rozhodl, že minule to bylo krátké a že je potřeba přidat. Tedy km, a tak jsme šli tu delší trasu, která měří asi 8 km. Když mi to řekl, myslela jsem si, že si dělá prču. Záhy jsem zjistila, že to myslí vážně! Mami!!!! Na kritickém rozcestí (vpravo 4,5 km, vlevo 8 km) jsem trapně otálela, ale M nezaváhal a už jsme to prali tou delší. Tedy – prali. Já se fakt snažila, když tu se M utrhl a běžel a běžel. Na mé výkřiky, že co to jako dělá, jestli ZÁVODÍ, nebo co, zvesela odněkud zepředu křikl: „Já prostě nemůžu pořád běžet tak pomalu!!!" To bylo lehce znechucující, ale nebylo to nic proti tomu, co mi udělal za chvíli: aby mi to zkrátil (dobrák), uhnul náhle ze silnice na měkkou lesní cestu. Jestli mi to na silnici neběželo příliš rychle (viz výše :)), na maximálně tlumivém přírodním podkladu jsem se totálně zdusila. M reagoval rádoby ohleduplným výrokem: „Běž klidně dál, já tě doženu!" Tak duním, funím, těžce se bořím … a najednou si uvědomuji, že za sebou M neslyším. Otáčím se – a on JDE!, vzdálenost mezi námi se NEZVĚTŠUJE. Zatímco jsem chmurně přemítala, jestli je to víc hnusný nebo ponižující a zda má vůbec smysl se nějak snažit, našel M dvě houby. Howgh.
Neděle třetí – 7.6.2009
Nezkrácená verze 8, tedy celá po silnici. Hurá! Vynecháváme „houbové" intermezzo a já si šouravě poprvé vybíhám poslední táhlý kopeček do Komorního Dvora, což je pro mne opravdový zážitek, protože to už jsme na trase přes hodinu a cítím, jak jsem unavená, takže M požadavek na finální „vrchařskou prémii" zprvu považuji za dobrý vtip, než mi dojde, že v těchto případech nevtipkuje a já to prostě musím dát! Několikrát jsem chtěla přejít do chůze, myslela jsem, že mi upadnou nohy, zadek, „uvolněné kotníky," plíce … No – bylo to opravdové vítězství ducha nad hmotou! :). Trenér mě sice pochválil s tím, že ještě sice pořád běhám jako holka, ale lepším se. Pochopil, že když to tělo na cementových nohách tlačím do finálního kopce, mám už tak málo energie, že zredukuji veškerý pohyb na absolutní minimum a tak mi prostě nezbývají síly na ty holčičí obloučky! :).
Neděle čtvrtá – 14.6.2009
Nastoupila jsem s tím, že jsem si v sobotu lehce namohla nohy v posilovně. Na rozcestí mi tedy dal M na výběr: „Když jsi namožená, můžeme běžet kratší trasu." Odmítla jsem. M na to reagoval tím, že asi po dalším km, když jsem zápasila z těžkýma nohama, najednou zavelel, že mám alespoň na pár metrů zrychlit!!! To byl vtip týdne. A já jak trouba opravdu zrychlila, což se mi zalíbilo natolik, že jsem nevěděla, kdy skončit. To mě vyšťavilo, ale musela jsem pokračovat a M najednou seběhl kamsi do parku a na mou námitku, že takhle mi to asi nezkrátí, opáčil, že to ani nemá v úmyslu :). Pak mi vysvětlil, že se trasa musí pravidelně každý týden protahovat. No skvělý. Jen jsem nějak nechápala, že se každý týden musí protahovat o celý kilometr :).
Neděle pátá – 21.6.2009
Nezastavila jsem u svého obvyklého stromu, kde jsem se doposavad vždy protahovala (upřímně, potřebovala jsem si odpočinout) a M to inspirovalo taktéž ke změně: přeběhli jsme silnici a rovnou na dlouhej, táhlej, naprosto nechutnej, kopec!!! M se o kopci radostně vyjádřil, že je takovej pěknej, BĚHAVEJ. Nepřišlo mi to :). Po pár metrech jsem to musela stopnout. Ale pak už docela pěkná trasa po lese, zpátky do Klesti a bohužel ještě jako bonus ta krátká, tedy 4,5. Dobrýýýý… Když jsem dala závěrečný kopeček do Komoráku, byla jsem na sebe docela pyšná, ale ještě pyšnější jsem byla odpoledne, když jsme vyjeli na kole s novým tachťákem a konečně jsme změřili tu dlouhou, o který jsem si myslela, že má 8. Ha há! Má 9 a půl (týdne) :))). JUPÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ!!!
Neděle šestá – 28.6.2009
Myslím, že by si začínající běžci měli vést deníček, aby nezapomněli na ty začátky a viděli, jak se zlepšujou. V pátek jsem dala ještě jednou splav (moje trasa v Sokolově) a zpět bez zastávky. V sobotu trénink v posilovně a dnes opět 9,5 s M.
Highlights:
- První zastávka až po pěti kilometrech! Můj první měřitelný úspěch. Bohužel ještě stále potřebuji čtyři chodecké vložky, než doběhneme domů:-(. Celou dobu jsem úporně myslela na to, že musím dát víc než MZ, což je paní, kterou bude v Runu Miloš s Alešem Tvrzníkem trénovat dvanáct týdnů, aby si vyběhala nové tělo. Ona se pochlubila, že už uběhne čtyři kilometry v kuse. Chachá! :).
- Když už jsme běželi závěrečný kopec do Komoráku, respektive před ním – na něm už obvykle moc nemluvím :), dala jsem si jako další metu desítku. A pak, že tu desítku dám za hodinu. Teď tu 9,5 dávám za hodinu patnáct. A ptala jsem se M, kdy už budeme trénovat krátký, rychlý. A on mi odpověděl, že to budu mít ZA ODMĚNU až právě dám tu desítku za hoďku!! To bylo zase vtipné :).
29.6.2009
Byla jsem běhat na Bohemce, běžela jsem až k houpačáku, ale bylo to tristní, s chodeckými vložkami :-(, holt není každý den neděle :).
1.7.2009
Dnes naprosto neuvěřitelné, fantastické běhání! Byla jsem u rybníčků, snad po roce! a celou cestu lehce a bez jediné zastávky až k baráku, i do kopce jsem běžela. Je to asi na hoďku. KRÁSA! :).
Vložit komentář
Moc díky za podporu, o víkendu přidám aktuální zážitky!
Super! Jako zacatecnik ti taky drzim palce. Urcite to zvladnes a das i maraton v pohode:). At se dari!
Skvělý článek ,držím palce v dalším psaní a běhání Vláďa
