Zpráva z koše
Tak jsem vydolovala z koše zprávu, kterou jsem psala v týdnu, ale jak jsem četla na internetu všechny příspěvky na blozích a fóru, už mi nepřišla ta moje aktuální a k věci.
Což k dnešnímu dni, 8 dní po události, je ještě méně. Skoro bych řekla jazykem přispěvatelů na fóru OUT. Ale zase s odstupem, kdy prvotní emoce vyprchaly, mohu jen potvrdit, pro mě určitě letošní numero uno mezi závody. Skutečně poprvé jsem zažila, co znamená, když se řekne „užít si závod“.
Zase jsme s holkama společně vyběhly. Tentokrát jsme opustily českou zem a zamířily do hanácké metropole. Alena a já z Prahy, v Pardubicích přiskočily do vlaku Pavlína se Stáňou a v Olomouci jsme se setkaly s Ilonou a Petrou.
Trochu jsme se s Alenkou popasovaly se svými pochybnostmi o současné kondici, nakonec jsme vyhodnotily jednoznačně psychickou a citovou stránku za důležitější a do Olomouce jsme za účelem vidět se aspoň s částí naší PIM WCH rodiny vyrazily.
Ještě u oběda a stánku se zmrzlinou jsem si neuměla představit, jak se uvedu do pohybu a navíc trvajícího minimálně 2 a půl hodiny.
Ještě v převlíkárně jsem to nebrala vážně. Ještě když jsme stály v koridoru a nad hlavou už lítal vrtulník. Dokonce ani po výstřelu, poněvadž jsme se ocitly v tom zmiňovaném špuntu, mně se to líbilo, nikdo mi moc v tu chvíli aspoň neutíkal.
A pak už jsem se ocitla v proudu a šlo to neuvěřitelně lehce, bok po boku s Alenou od výstřelu až k cílovému modrému koberci. Skutečně jsme si ověřily, že náš zkušební běh na 18 km předcházející víkend byl ve stejném tempu. Náš plán byl jít s vodičem na 2:30, držely jsme se ho prvních asi 5 km, ale pak to začalo jít nějak líp, než jsme čekaly a tak jsme na vodiče prostě nečekaly a šly.
Tolik lidí fandilo, hlavně Alena měla po zásluze velký fanklub na trase. To bylo neuvěřitelné.
Nejvíc jsme se ale bavily předbíháním mladších ročníků, a když byl navíc opačného pohlaví, byl to bonus navíc. Podařilo se nám vypracovat takřka k dokonalosti obchvat pomalejšího běžce, Alena zleva, já zprava a pak zase k sobě, jako když se zavře voda. To muselo podrýt sebevědomí i tvrďákům. My jsme opravdu občas závodily! Je to fakt super pocit, když to jde.
Docela bych si přála to ještě zažít znovu. Zatím to nevypadá, ostruha pořád trápí, ale prý je ještě po ozařování brzy, aby to úplně přešlo.
Pata se držela do 15. km docela v pohodě, pořád to šlo, poslední část byla horší a na dlažbě v závěru už to byl doslova očistec, ale ten pocit v cíli dá vždycky zapomenout na nějaké útrapy.
Zlepšila jsem si čas od pražského půlmaratonu o čtvrt hodiny, to je docela dobré, ne?
Abych nezapomněla, cestou ve vlaku jsme nelenily a plnily řádky v diářích svými letními běžeckými plány. Takže brzy někde ahoj!
Vložit komentář
Ahoj, rád, žes o sobě zase dala vědět:-)
Hani, moc gratuluji ke krásnému zlepšení tvého času. Tvůj článek mě moc pobavil – hlavně pasáž, jak jste s Alenkou předbíhaly :o)))
Moc rád jsem vás v OL zase viděl a jsem rád, že mi Pavlí poslala krásné fotky – už jsou přiložené k tomuto závodu v běžeckém deníku :o)))
Doufám, že se uvidíme v Miřejovicích. Přeji ti, aby tě pata přestala zlobit co nejdříve.
Hani, nemám co dodat.Ten večer neměl chybu, ani v tom dešti. Povzbuzování diváků a hlavně všech divaček bylo opravdu neuvěřitelné, to nám asi dodalo i energii na finiš a úsměvy v cíli. Moc se těším na všechny naše další akce. S tebou se běží i cestuje po nocích v pohodě. Díky.
jasne holky, v diariku Monako, s Alenou Krkonose – po nich lze u obou ocekavat dramaticky posun kondice,pak Ondrejuv beh a Mirejovice. jinak v srpnu reparat na Zebraku a pak 2 soustredeni – 3denni s Leonou a tydenni s Milosem. a od zari udelam pruvan ve svetovych zebriccich !!!
moc jsem na vás myslela, fandila z dálky a výšek :-)
a doufám že se uvidíme v Miřejovicíc a pak v Ústí a mezitím vymyslíme "soustředění" ne severu :-) tu ostruhu porazíš! a pak prorazíš ještě víc.. výš , dál ..
Hani, super zlepšení, gratuluji. Taky jsem si to krásně užila a jsem ráda, že jsme se zase viděly :-). Fakt skvělá akce. Těším se na Tebe na Monako!
