Úvod » Autoři » Zdeněk Kučera

Jsem posedlý sportem a nemám ani čas na psaní …

Narodil jsem se 14. října 1956 na Kladně. Od dětských let ve mně rodiče pěstovali nenásilný a zajímavý vztah k turistice. V žákovských a dorosteneckých letech jsem zkoušel jedno, druhé, to či ono, ale vždy s takovým úspěchem, že jsem brzy hledal jiné sportovní vyžití. Až na přelomu k dospělosti jsem se začal vracet k turistice. To, co mě ohromně oslovilo, se jmenovalo „dálkové pochody“. Informace, které už tehdy vydával Ivo Domanský a také vycházely v příloze Mladého světa zvané Hejbni kostrou, se staly mým nejoblíbenějším čtením. Takže dálkoplaz. Následovalo nepočítané množství odchozených a později odklusaných padesátikilometrových pochodů. V závěru vojenské služby z toho plynule vzešel první odběhnutý maratón (Údolím Kačáku, Kladno-Beroun, 3:43).

A byl jsem běžecky polapený. Můj život nabral větší sportovní obrátky. Přespoláky, silniční běhy, maratóny, dálkové běhy (což byly předchůdci dnešních ultraběhů). O něco později jsem „objevil“ běžky a hned si troufl též na běžkařské závody – laufy. Do dnešního dne je kromě manželky Ivy a dětí – dcery Lucie (19) a syna Tomáše (16) – sport mým dalším životním partnerem.

Běhám, s manželkou se věnujeme turistice, jezdíme na kole, na běžkách, občas si odskočím k orientačnímu běhu – hlavně k těm náročnějším podobám (viz mé příspěvky), rád chodím po horách, zbožňuji klasické podzimní sychravé mlhavé či deštivé počasí a zbytek roku by pro mě mohla být zima s pořádnou sněhovou pokrývkou a teplotami aspoň -10.

Do dneška se mi podařilo uběhnout 108 maratónů (osobák 2:43:17), jeden jsem zabalil (Varšava, do cíle mě odvezla sanitka). Desítka se mi jednou povedla za 35:02 (Rožmitál-Březnice), patnáctku jsem zaběhl za 53:51 (Bezručovo údolí v Chomutově), dvacítku jsem dal za 1:15:21 (Beh Gaderskou dolinu a cestou SNP, Blatnica-Mošovce), na pětadvacítce se čas zastavil na 1:34 (Mělník), padesátku jsem uměl za 3:21 (Ostravské stavbařské km), stovka vyšla za 7:56:30 (Za Kladno štíhlejší), jednou jsem v Maďarsku běžel 3 etapový 200 km Dunai Szupermaraton za 15:24. V roce 1987 jsme v desetičlenné skupině nonstop přeběhli Československo z Aše do Vyšného Nemeckého.

V posledních asi 10 letech jsme s Vaškem Klosem začali objevovat úskalí a krásy orienťáku. Běh nás neomrzel, maratón a euforie z cílových pocitů jsou skoro nenahraditelné, ale ...

To, co člověk – naše dvojice – zažije při Brutusu, rogainingu, HROBu je mnohdy těžko pochopitelné – bloudění (kufrování), voda shora i odspodu, bláto, bažiny, výplazy do kopců, sešupy do hlubokých údolí, slézání skal, pití z potoků, nahodilé bivakování pod stromem a zároveň úžasné poznávání našich končin, míst, kam bychom se „normálně“ vůbec nedostali, prostě – dobrodružství větších kluků.