Úvod » Autoři » Irena Ellis

Irena Ellis (30) – t.č. studentka výtvarné výchovy v Plzni, galerijní pedagog na volné noze a lektorka češtiny a angličtiny...a čerstvě maratonská běžkyně. To krásné jméno jsem vyvdala a vyrozvedla – a díky zákonu o českém jazyce jsem možná jedinou „etnickou Britkou – tedy národnosti britské“ na území ČR (i když myslím, že těch, které nechtěly být -ová nás bylo víc). Tolik na úvod, k tomu, co je za jménem.

Kilo za kilo je moje osobní iniciativa – abych shodila kila nabraná psychofarmaky před pár lety a pomohla dobré věci – portálu Stop Stigma, který se specializuje na prevenci a informovanost v oblasti duševních onemocnění. Mám oficiální psychiatrickou diagnózu, a když jsem to jednou zkoušela počítat, tak mi vyšlo, že v českých a anglických léčebnách jsem si pobyla zhruba rok života. Nicméně patřím k té šťastné třetině klientů, kteří i po psychotické atace s léky

mohou normálně fungovat (a kdo ví, možná to časem půjde i bez léků).

Od propuštění z léčebny v roce 2006, poté, co jsem se od roku 2004 po suicidu různě potácela, aniž bych věděla, s čím že to vlastně bojuju, se mi za podpory rodičů i přátel a terapie podařilo znovuvybudovat si život – učila jsem, pracovala v Národní galerii, přeložila několik knih, a vybudovala nový krásný vztah s partnerem, který mi fandí nejen v běhání.

K tomu (běhání) jsem se vrátila asi po deseti letech abstinence (od 10-20 jsem běhala orientační běh) ve snaze vyhecovat se, posílit se a zhubnout. V rámci projektu PIM WCH jsem uběhla (tedy vlastně došla)

Pražský maraton tento květen. Mým trenérem v projektu i nadále je Miloš Škorpil, který mi píše tréninkové plány a podporuje. Cílem Projektu Kilo za kilo je dostat se na svou původní váhu (což znamená cca 30 kg dolů) a v procesu se posílit a uzdravit. Běhání mi totiž pomáhá nejen fyzicky, ale hlavně i psychicky. Možná naše povídání může pomoci někomu, kdo je na tom podobně a hledá způsob, jak si co nejlépe sám/a pomoci.